Po zklamání, které nám připravil Brian v neděli, jsme neměli ani moc plánů na pondělí. Takže jsme v pondělí ráno vyrazili všichni společně nakupovat do Aldi - obchod s jídlem, něco jako Lidl, ale horší. Poté jsme vyrazili skypovat a nakonec skončili u bazénu. Kde jsem se pořádně spálila. Chtěla jsem si doopálit bílý části těla, které mi zakrývají pracovní plavky. Nakonec mě záda bolela ještě další dva dny a pěkně jsem hekala na bazénu, protože bylo šílené horko a plavky se mi zařezávaly přesně do spálených míst. Večer jsme s Dádou ještě zašli na jídlo na Baja Fresh, protože jsme měli slevový kupon doma. Za 14 dolarů po slevě jsme si koupili dvě velká jídla, dva bezedné kelímky a ještě jsme dostali troje nachos zdarma. Jídlo to bylo skvělý. A bylo ho tolik, že mi zbylo ještě na další den do práce a nemusela jsem si vařit. Což byla docela prima změna.
Já jsem byla tenhle týden celý na svém bazénu a Linda s Dádou se vyměnili pouze jedno a to v sobotu. Celý týden byl dost obyčejný. Ale vzhledem k velkým horkům, tak na mém bazénu bylo pořád co dělat. Hlavně od pěti do osmi jsem měla celý týden spoustu lidí. K čemu se váže docela vtipná historka, alespoň mě to pobavilo. Jak na bazénu bylo hodně lidí, tak jsem si chtěla odpočinout a pískla jsem na 15 minut pauzu a zalezla do lifeguard room. Mezitím přišel černoch s malým dítětem a vlezl do bazénu. Já jsem o něm věděla, ale nechtělo se mi to řešit, tak až když jsem se vracela na bazén, tak jsem mu říkala, že když je breaktime, tak žádné dítě nesmí být v bazénu. A on se mě ptal, jak dlouho trvá breaktime. Odpověděla jsem, že patnáct minut a on se sebral a šel si sednout na lehátko i dítětem. Já jsem se vrátila ke stolku, zkontrolovala, jestli se zapsali nově příchozí a všimla jsem si, že Ruska a on zapsaní nejsou. Ruska už cupitala se zapsat a ještě si chtěla povídat, takže celé zapsání vyšlo tak na tři možná čtyři minuty. Poté jsem vzala knihu, protože mi bylo jasný, že on se sám nepřijde zapsat a šla za ním. Omluvil se mi, zapsal se a ptal se, jak dlouho ještě musí být venku. V tu chvíli mi došlo, že si celou dobu myslí, že dostal speciální breaktime, protože byl ve vodě, když byla breaktime pro všechny a dost mě to pobavilo.
Včera zase vedle mě seděl několik hodin jeden černoch a bylo mu asi blbý, že pořád mlčíme. Tak se najednou zeptal, odkud pocházím. Řekla jsem, že jsem z České republiky. A on jako jojo. Říkám, jestli ví, kde to je. A on, že jasně. Tak říkám kde, protože mi bylo jasný, že nemá absolutně páru. A on mi řekl, že v Rusku. Tahle odpověď mě lehce znepokojila, takže jsem mu jasně a důrazně vysvětlila, že s Rusákama nemáme nic společného a většina Čechů je nemá ráda, protože nás okupovali. On mi na to odpověděl, že je to asi důvod, proč si každý myslí, že jsme v Rusku. Potom se ptal na naše sousedy, tak jsem mu to řekla. A vrcholová otázka, jak je na tom naše ekonomika. Myslím, že kdybych odpověděla cokoliv, tak mi to odkýve. Potom přišel syn jeho přítelkyně a ptal se ho ten černoch, jestli ví, kde je ČR. A on vůbec. Já jsem se teda zeptala, jestli aspoň ví, kde je Německo a vypadalo to, že v životě o žádném Německu neslyšel. A jako vrchol všeho bylo, když jsem se zeptala, jestli ví, kde je Evropa a on tupě koukal a že ne. Takže zhruba takhle jsou na tom většina Američanů se znalostmi.
Konečně jsem se dostala k tomu vyfotit pár fotek, tak si můžete prohlídnout, jaká krásná čtvrť je od nás asi 4 minuty pěšky. Kdyby nebylo Amerických vlajek na domech, nebyla bych si jistá, jestli nejsem spíš v Anglii, podle typu domů.
