Den čtrnáctý - první zranění

Další den v práci. Takže klasický vstávání v osm ráno, příprava do práce, dojet do práce, zavolat domů, přihlásit se do systému, připravit bazén a čekat na první návštěvníky.

Nečekala jsem, že když se bazén otevírá v deset, takže za dvě minuty deset už budu mít první návštěvnici. Ani jsem nestačila vyčistit skimmer, kde na mě čekala žába a paní už byla v bazénu. Než jsem si stačila dojít pro rukavice, tak už žába byla pryč a tak jsem to neřešila. Paní mi řekla, že když je normálně v pondělí zavřeno a dneska jsem byla na bazénu, tak mám zítra volno. Volala jsem Amelovi a ten to potvrdil.

Dnes byl v Americe nějaký svátek. Memorial day nebo něco takového. Pořádně nevím, k čemu se to vztahuje, ale prostě všichni Američani měli volno. Byla jsem připravená na velký nával, ale na tolik úrazů za jeden den nikoli.

Ze začátku dne jsem měla docela pohodu, dokud nepřišla maminka, dvě děti a babička. Samozřejmě ani jedno dítě neumělo plavat a maminka s babičkou je nebyly schopné uhlídat. Takže když jsem asi po šestý vynadala tomu klukovi, že to prostě dělat nemá. Otočila jsem se a šla si sednout na lehátko, tak kluk spadl do vody ve chvíli, kdy jsem byla zády k němu. Ihned pro něj skočil tatínek z jiné rodiny a vytáhl ho. Maminka jen blbě koukala a chlapeček byl vyděšený, tak odešli domů.

Poté se několik dětí poškrábalo a já ani nevím o co. Ale dala jsem jim náplasti a nechala je, ať si je nandají. Pak přišla jedna rodinka, kde byl bílý táta, napůl černá máma a děti byly namixované. Máma vážila asi tak sto třicet kilo a to jsem ještě nečekala, kolik s nimi bude problémů. Jejich nejstarší syn, který měl asi sto osmdesát centimetrů výšku a tak devadesát kilo váhu se rozeběhl a skočil do bazénu. Jenže můj bazén má jen 1,20 hloubku. Takže když se vynořil, tak jsem na něj zapískala a řekla jsem mu, že se nesmí skákat do bazénu. Za pár chvilek přiběhla jeho hysterická matka a začala na mě křičet, že minulý rok mohli klidně skákat do bazénu, že to není problém. Tak jsem se jí snažila vysvětlit, že je to pro ně nebezpečné, stejně jako nás to učili na kurzu. Ale matka byla neodbytná a začala říkat, že zavolá na management podniku. Tak jsem neváhala moc dlouho, zvedla telefon a zavolala Amelovi, že mám tenhle problém. On mi řekl, že jí mám dát jeho číslo. Tak jsem to udělala. Za chvíli vidím, jak ta šílená matka mu pět minut přes telefon cpe do hlavy to samé, co se předtím snažila říkat mně. Nakonec mi Amel zavolal a řekl, že je mám nechat skákat do bazénu, kde bude víc než metr a dvacet centimetrů hloubka. V tu chvíli si toho všimly ostatní děti a moje těžce budovaná autorita byla tu tam. Všechny děti skákaly do bazénu po zbytek dne. Dokonce skákaly i na svoje hlavy a každou chvíli si někdo chodil pro náplast.

Perlička byla, když jsem jako každou hodinu, zahlásila patnácti minutovou přestávku, abych mohla změřit všechno v bazénu a podívat se na čističku. V tu chvíli si jedno z těch tlustých děti sedlo na lehátko a to pod ním prasklo, takže si samozřejmě sedřelo záda a na bazénu z toho bylo zase haló.

Během dnešního dne jsem byla z všech těch dětí a šílený matky dost unavená. A to jsem ještě nevěděla, že budu mít návštěvníky na bazénu až do 19:45 a budu mít co dělat, abych všechno stihla uklidit včas, abych nedělala zbytečně zdarma.

Nakonec jsem dorazila do bytu, a když jsem si uklízela kolo, tak za mnou přišel jeden ukrajinský plavčík a ptal se mě, jestli nevím, kde by mohl tady sehnat trávu. Jsem ráda, že vypadám jako někdo, kdo to ví.

A perlička na konec byla to, že Alex přivezl od Amela rozpis služeb a slíbené volno samozřejmě nemám. Takže budu muset zase pracovat i zítra. Takže už jen šedesát hodin
na odpracování než budu mít day off.