Ráno jsme museli ještě douklidit apartmán, protože nám měla přijít kontrola na postele. Protože Dáda začínal v práci až ve dvě, tak tady pána ještě potkal a celá kontrola vypadala tak, že pán přišel, zeptal se, kde jsou postele a podíval se na ně. Trvalo to dvě minuty a zase šel. Takže jsme žádné peníze navíc platit nemuseli, což je fajn. Zase na druhou stranu, proč bychom měli platit peníze navíc, když my s těmi postelemi nemáme nic společného.
Den na bazénu byl pro mě strašně rychlý. Přišlo mi, jak kdybych tam byla jen dvě hodiny a zase jela domů. Taky se nic moc výjimečného nestalo. Jen jsem byla trošku naštvaná z toho, že se bazén otevírá v jedenáct a v deset padesát pět už jsem měla šest lidí. Kde je hranice slušnosti?
Linda zase během celého dne netrpělivě očekávala na to, až přijede FedEx a přiveze jí její nový telefon, kvůli kterému měla tolik zařizování. Někdy mezi čtvrtou až pátou konečně dorazil a Linda byla šťastná jak blázen. Teď už se s námi asi nebude vůbec bavit.
Co se týká toho, co David dělal na bazénu. Přijel za ním Amel na inspekci jako každé úterý, protože má ve středu volno a chce, aby bylo všechno v pořádku a nikdo mu nevolal. David dostal speciální úkol. Má bazén, kde je hloubka přes dva a půl metru a dole musel zašroubovat otvor, který má poklop na čtyři šroubky, a že to má zašroubovat. A nedal mu brýle. Takže pořádný dobrodružství.
Večer jsme všichni tři jeli na Wi-Fi do McDonaldu, protože jsme si museli obnovit paušál na telefonu. Zabralo nám to asi hodinu, protože náš operátor nám vrací 5 dolarů každý měsíc za to, že ho používáme a chtěli jsme nějak ty peníze vyčerpat. Samozřejmě se nám to nepovedlo a museli jsme to zaplatit celé. Je to zvláštní systém.
Sraz milovníků aut