Během včerejšího večera byla šílená bouřka a během noci se sice bouřka uklidnila, ale za to šíleně pršelo celou noc, až nás to s Lindou vzbudilo. I v noci jsme si dokázaly v živých barvách představit, jaké počasí nás asi dvacátý druhý den bude čekat. A ta představa, že jdeme na bazén, byla docela nereálná.
Když jsme se ráno probudili a pořád na telefonu nebyla žádná zpráva o tom, že nemáme chodit do práce nebo něco podobného, tak jsme se prostě smířili s tím, že do práce půjdeme. Zase jsme začínali tak, že první jela na bazén Linda, která začínala v deset, potom já od jedenácti, Alex od dvanácti a David od dvou. To spaní mu dost závidím.
Hned poté, co jsem se nabalila, jak kdybych měla spát někde pod širákem a vyjela do práce. Tak jsem hned zjistila, že mi na kole nebrzdí brzdy vůbec, když je pneumatika trošku mokrá. Což není úplně dobrá zpráva vzhledem k tomu, že jezdím do práce pořád jen nahoru a dolu kopce. Ale nějak jsem to zvládla a živá jsem na bazén dorazila. Když jsem ze silnice přijela k hlavní bráně bazénu, tak na mě začal řvát jeden pán z auta, jestli si z něj dělám srandu, že je dneska otevřený bazén, když tolik prší. Asi minutu se mě pořád na něco ptal a vysvětloval mi, že nikdo nepřijde. Tak jsem mu řekla, že všechno vím, ale do práce prostě jít musím. Taky mi to přišlo absurdní. Kdo by chodil se koupat na venkovní bazén, když venku je 18°C a prší?
Když jsem zkontrolovala pump room a zjistila, že tam je všechno v pořádku, tak přišel pořádný šok. Podívala jsem se na okolí bazénů a židle a stůl i se slunečníkem byly pohozené v keřích, které jsou jako ozdoba bazénu. Až takhle silné jsou tady bouřky. Proto jsem musela nějakou dobu stůl, lehátka a židle rovnat. Potom jsem vyčistila skimmery, které byly neuvěřitelně plné listů ze stromů a různých květů a k mému překvapení, tam nebyla ani jedna žába.
Když jsem toto všechno udělala, tak mi byla pořádná zima a rozhodla jsem se, že si tedy vezmu oběd do Leasing office a poprvé si ho i ohřeju v mikrovlnce. Nakonec jsem v Leasing office zůstala čtyři hodiny, protože pořád pršelo. Ve čtyři hodiny jsem se rozhodla, že půjdu vyluxovat bazén, protože po té bouřce tam byla celkem velká spoušť. Tak jsem vyluxovala asi tři čtvrtiny bazénu a přišli mi lidi. Normálně vážně přišla matka s dvěma kluky, že si jdou zaplavat. Podle mě jí zlobili doma, tak se jich chtěla alespoň na chvíli zbavit. Takže oni začali otravovat mě, jestli už mám dolupováno a tak. Poslouchala jsem ty kecy nějakou dobu, až jsem to vzdala a to luxování uklidila. Pak jsem je tam nějakou dobu hlídala a najednou přišel Amel. Ptal se, jestli jsem připravená na inspekci, tak jsem mu pravdivě odpověděla, že nejsem. Protože dnes jsem opravdu nebyla připravená vůbec na nic a už vůbec ne skákat pro ty kluky do vody, kdyby náhodou. Venku jsem seděla ve dvou mikinách a stejně mi byla zima.
Musím říct, že každý den opravdu pilně měřím všechny chemikálie ve vodě, a poté, co mi všichni říkali, jak to dělají jen několikrát za den, tak jsem se na to dneska vykašlala a změřila to jen jednou. A Amel to chtěl hned vědět, jaké mám Ph a chlór a jaká je teplota vody a všechno. Takže docela sranda. Navíc jsem zapomněla vypnout puštěný chlór do vody, takže hladiny chlóru v bazénu byla opravdu vysoká. Samozřejmě PH taky nebylo v normálu, a že mám v pump room úplně plný košík nečistot, to jsem ani nevěděla. Takže jsme to nějak dali společně dohromady. Amel si všechno zapsal do telefonu a já mu to musela podepsat. Taky jsme dali všechna zničená lehátka do lifeguard room. Takže na bazénu mám teď přesně sedm lehátek, to zase budou lidi nadávat.
Tahle malá kontrola od Amela nás čekala všechny během dneška a Lindu Amel pustil domů. A protože jsem jí to moc a moc záviděla, tak jsem mu napsala zprávu, jestli bych taky nemohla jít domů dřív, když je taková zima a stejně nikdo nepřijde. A než mi stačil zhasnout displej telefonu, tak jsem měla odpověď, že můžu jít v sedm domů. Takže po osmi hodinách na bazénu jsem jela konečně domů.
Jestli bude často takovéhle počasí, tak si snad koupím nějakou větrovou bundu, protože mít promočený obě mikiny není žádná sranda. Myslím, že naše oblečení zase stráví nějakou dobu v sušičce.
A zítra má Amel svůj první day off po dvaceti sedmi dnech, tak říkal, že mu prostě volat nemáme, ať raději zavoláme Robovi. Rob je druhý nejvyšší člen Guardian Aquatics. Takže myslím, že zrovna zítra nás žádný vážný problém napotká. Alespoň v to všichni doufáme. Na závěr dodávám jednu šílenou fotku s Alexem. Ale určitě všechny zajímá, jak vypadá Alex, který si neumí spláchnout záchod a všechno ničí. Když píši, že všechno ničí, tak jako ideální příklad můžu uvést pánev, kterou jsme si koupili před dvěma týdny, a on do ní udělal rýhy vidličkou. Takže díky Alexi, že si můžeme jít koupit zase novou.
