Den dvacátý osmý
Po akci u Amela jsme si trošku potřebovali přispat. A nejen po té akci, ale hlavně po šesti dnech v práci. Takže jsme vstávali trošku později. Nevím přesně, kolik bylo, ale dejme tomu, že do jedenácti jsme byli všichni z postele. Když máme day off, tak Alexe díky bohu moc nevidíme, protože jeho nejoblíbenější zábava je jet někam na Wi-Fi a prosedět tam celý den. A to nelžu. Protože teď nefunguje Wi-Fi v naší LO, tak musí jezdit do Starbucks. A protože je to buran, tak si vezme kafe zdarma v LO, jede s ním do Starbucks a sedí tam celý den a nic si nekoupí. Jen je na Wi-Fi. Dáda s Lindou i říkali, že si bral s sebou jídlo, aby nemusel utrácet. Docela na úrovni chování.
Linde den předtím zjistila, že nejbližší obchod s telefonem, který si chce koupit je přes dvě hodiny cesty autobusem a pak ještě 45 minut pěšky. Takže se rozhodla, že si ho objedná přes internet. Samozřejmě to neslo spoustu věcí na zařizování jako zaplacení přes internet a podobně. Takže Linda trávila několik hodin ve Starbucks taky, aby si to všechno mohla zařídit. Chudinka to obstarávala přes 3 hodiny, ale nakonec se jí to snad povedlo a možná už v úterý ten telefon přijde. Bohužel měla internet dost pomalý, protože Alex celý den něco stahoval. Takže ho Linda proklínala celý den. Spíš se prohlubuje nenávist každý den od nás všech k němu.
My s Dádou jsme si řekli, že by bylo fajn, kdybychom se konečně podívali zase o kousek dál, tak jsme vyrazili do Leesburg Outletu, který je tady celkem vyhlášený, že je super. Zjistila jsem, že od nás jezdí autobus přímo k outletu, takže jsme ani neměli moc problém to najít. Sedli jsme si na autobus u nás a za 45 minut jsme byli v super nákupním centru. Samozřejmě tam bylo spousty obchodů, které jsme nutně potřebovali navštívit. Takže jsme v outletu byli téměř celé odpoledne. Domů jsem si vezla celkem dost tašek s věcmi, které by se v ČR daly koupit jen za hodně draho. Taky jsem si koupila batoh, protože už mě nebavilo jezdit s pytlíčkem Amundsen do práce a ještě mít řídítka na kole plné igelitek.
Když jsme se vrátili z nákupního centra, tak jsme se rozhodli, že si ještě v Giantu nakoupíme nějaké věci, které nám chybí. Nakonec jsme odcházeli s dvěma lahvemi Coca - Cola a krabicí Donutů. Teda spíš Dáda. Já jsem si koupila jen barvu na vlasy. Také nám volal Amel, kde jsme, že jede na návštěvu. Tak mu Dáda vysvětlil, že budeme za deset minut doma, že teď zrovna nakupujeme v Giantu. No než jsme stačili zaplatit, tak stál Amel se svým klasickým úsměvem u pokladny, že nás odveze domů. Což bylo velmi příjemný, protože už jsme nesli fakt dost tašek. Doma nám říkal, že je důležité, abychom připravili postele na zítřejší kontrolu, a že si máme doma uklidit. A taky se ptal, jak jsme si užili párty, a že doufá, že by se mohla konat každých čtrnáct dní. Takže jestli budeme teď chodit každých čtrnáct dní na takovéhle párty, tak nám Česká republika bude o trošku blíž a nebude se nám tolik stýskat po letních párty s kamarády.
Večer byla zase šílená bouřka, jako snad každé pondělí, když máme volno. Takže jsme strávili už zbytek dne doma a připravili si steaky k večeři, protože v neděli jsme je nestihli. Koukala jsem se na film a taky jsme ještě pořádně uklízeli, abychom si nestřihli ostudu.