Den dvacátý první

02.06.2015 04:27

Vzhledem k naší malé sešlosti přes noc jsme měli ráno budíček od Honzy v devět se slovy, že už jedou, tak ahoj. Chtěla jsem ještě spát dál, ale už to bohužel nešlo. Konečně day off, tolik štěstí kvůli jednomu dni volna, ale zaslouženému dni volna.

Ráno jsme toho moc nedělali, jen jsme se nějak dali do kupy, zavolali přes Skype do Čech, aby rodiče a kamarádi taky věděli, jak vypadáme. Zároveň jsme měli jet na úřad, abychom si zařídili Social Security Number. Měli jsme jet kolem půl jedné až půl druhé. Chviličku před dvanáctou volal Amel, že dneska na žádný úřad nepojedeme, ale místo toho si napíšeme test pool operátora, kterého jsme se báli už od předodletové orientace, protože každý další pokus stojí 75 dolarů a kdo by chtěl vyhazovat tolik peněz za další test.

Někdy kolem třetí hodiny přijel Amel a přivezl nám testy a také první šeky. Mě, Dádu a Lindu velmi potěšil, za to Alex - ten dostal jen 36 dolarů, což je docela nepoměr, když si nedávno koupil PC za 1100 dolarů. Nám se vrátily dvě třetiny našich utracených peněz do teď a jsme fakt rádi.

Amel řekl, že si testy máme vyplnit přes odpoledne každý sám, aby věděl, jak na tom zhruba jsme, a že večer přijede a vyhodnotí to a uvidí se, co a jak. Jenže už byly skoro čtyři hodiny a nás zajímala spíš naše první výplata, tak jsme vyrazili do banky s Lindou a Dádou. Byla tam paní, která nám pomáhala zařizovat účty, a tak i rovnou si nás vzala k sobě ke stolu a pomohla nám s přihlášením do Internetového bankovnictví a doporučila nám, abychom si stáhli aplikaci CapitalOne, která slouží jako přehled a zároveň přes ní můžeme nahrávat šeky na naše účty. Je to hrozně jednoduché, přihlásím se do aplikace, zadám si, že chci naskenovat šeky, napíšu kolik bych měla mít na šeku peněz a poté vyfotím šek z obou stran a potvrdím. Během pár minut mám už peníze na účtu.  

Než jsme šli domů, tak jsme se stavili v Burger Joint, což je skvělá restaurace, kde dělají různé hamburgry a věci z moře. My všichni jsme si dali burger, a musím říct, že jsme byli všichni neuvěřitelně spokojení s výběrem. Každý jsme měli trošku jiný, a přesto jsme všichni měli skvělý pozdější oběd.

Když jsme přišli domů, tak jsme si pustili seriál a během pár minut začala šílená bouřka. A když říkám šílená, tak fakt šílená. V životě jsem nic takového nezažila. A tolik deště, to bylo neuvěřitelný. Jeden blesk praštil kousek za námi, až se z toho zhasla lampa. Doufám, že takovéhle bouřky tady nebudeme zažívat často. A hned po bouřce přijel Amel. Což jsme se trošku styděli, protože jsme koukali na seriál a jediný, kdo měl aspoň trošku vyplněný test, byl David.

Tak jsme si vzali test s Lindou a začaly ho společně vyplňovat. Nakonec jsme společnými silami a hlavně Lindy rychlým vyhledávacím smyslem v testech, které nám dala naše agentura, jsme ten test splnily za hodinku a Amel mezitím hrál hry na telefonu. Je mi dvacet dva let a hraje Pokémony, to je fakt vtipný. Hlavní je, že nemusíme platit peníze za další test a ještě jsme byli pochváleni, jak dobře se nám povedl. Kéž by to takhle bylo se všema zkouškami.