Kdybych nepsala blog, tak mi většina dnů v práci přijde jako jeden dlouhý a nekonečný den, během kterého se mění pouze počasí a pořád do něj přicházejí ti samí lidé. Tohle je jedno z největších pozitiv, které moje psaní má a taky třeba někdy poslouží někomu dalšímu při rozhodování a zjišťování informací o programu Work and Travel tak, jako jsem googlovala a četla spoustu blogů před odletem já.
Včera nás ještě večer docela rozhořčily s Lindou v Giantu. Mně už dvacet jedna je, ale Lindě ještě ne. Když jsme byly společně na nákupu, tak jsme se rozhodly, že když se blíží neděle, tak si koupíme láhev šampaňského. Zrovna měli nějaké v akci a vypadalo dobře, tak jsme se dohodly, že si ho vezmeme. Pokladnu obsluhoval kluk, kterému mohlo být sotva sedmnáct.
Ale to samozřejmě nic nemění na tom, kolik je mně. Když vzal láhev a chtěl ji namarkovat, tak po mně chtěl občanku, tak jsem mu jí dala, chvilku na ní koukal a pak si zavolal nějakou paní, která tam očividně taky pracovala. Ta řekla, že občanka nestačí, že chce pas. Jenže já u sebe pas do práce opravdu nenosím, tak jsem jí podala ještě řidičák, že jiný průkaz totožnosti prostě nemám a oni, že bez pasu nám to neprodají. Tak nás pěkně vytočily, protože na pasu nemám rozhodně jiné údaje než
na občanském průkazu.
Ale nebyli jsme jediní, kdo měl zpestřený večer. Honza s Honzou jeli na návštěvu za dalšími plavčíky a zaparkovali na místě VISITORS. Oni byli návštěvníci, o tom žádná. Ale nevěděli, že v Americe musí mít speciální nálepku, aby na tomto místě mohli stát. Takže nějaká dobrá duše zavolala na odtahovku a prostě jim auto odtáhli. Jenže to oni nevěděli, takže přišli k místu,
kde měli zaparkováno a teď měli dvě možnosti - buď jim auto někdo odtáhnul anebo ukradl. Protože mají manuál a s tím v Americe téměř nikdo neumí, tak pravděpodobnost, že je ukradené, byla menší. Tak se zeptali někoho a ten jim poradil,
že na každém rohu jsou cedule, kde jsou napsána dvě čísla. Jedno číslo se volá pro odtah a druhé číslo se volá, když máte podezření, že vám auto někdo nechal odtáhnout. Na infolince zjistili, že teda auto odtáhnuté je a nachází se asi sedm mil
od nich. Částka za odtažení auta byla 185 dolarů. Takže si už asi dají bacha, kde budou parkovat.
Dnes začalo být konečně normální počasí, takže asi 25°C a sluníčko, občas zataženo. Konečně jsem se celý den neklepala jako ratlík v Leasing Office nebo v Lifeguard room. Ani mi na bazén nepřišlo moc lidí, ale takhle bych si představovala každý den v práci, vyjma problému s chlórem v bazénu.
Protože posledních několik dní pršelo, tak voda je hrozně studená, proto asi nepřišlo moc lidí. Ráno jsem musela ještě před otevíranou bazénu sebrat pytel s odpadky, protože veverky ho roztrhaly, jestli tam náhodou není ještě něco, co by mohly sníst. Jsem nejvíc ráda za to, že jsem si na bazén hned několikátý den přivezla rukavice, bez nich bych tady byla ztracená. Hlavně
při čištění košů a vyndávaní žab ze skimmerů. Dneska jsem jednu malinkou vyndala, druhou jsem sice vyndala, ale zase mi skočila zpátky do bazénu a třetí vyndat nešla, tak jsem jí tam hrdinsky nechala. Takže je to 2:1 pro žáby.
První návštěvnici bazénu jsem dneska měla až po obědě, ale rovnou při zapisování se mě zeptala, jestli bych jí mohla namazat záda. Nejdřív jsem na ní koukala jako pako, ale nakonec jsem jí ta záda namazala. Potom přišla zase ta rodinka, která by měla dostat snad odměnu za nejvytrvalejší návštěvníky bazénu během ošklivého až normálního počasí. Jak voda byla hodně studená, tak se ale klukům do ní moc nechtělo a matka na ně musela asi tři minuty řvát, ať se jdou vykoupat nebo půjdou okamžitě domů. Tak tam nakonec s pláčem skočili a vydrželi docela dlouho. Potom přišla maminka s klukem, který se jmenuje Mike a je takový hodně svůj. Když jsem během otevírací doby pískla přestávku, tak začal šíleně mlátit do vody, vztekat se a brečet, že prostě z bazénu nepůjde. A protože jeho rodiče jsou takový, že mám pocit, že se ho snad bojí, tak jsem ho musela jít požádat speciálně osobně já, aby odešel. Zbytek dne mi zpestřila jedna veverka, která se snažila dostat k pytli s odpadky a pořád tady obíhala areál. Další věc, která mi během dne vrtala hlavou, je ta, že mi nefunguje pravděpodobně dávkování chlóru do bazénu. Mám chlór pořád nula, což nesmí být. Udělala jsem vše, co bylo v mých silách. Samozřejmě se nechci vrtat ve stroji na chlór, tak snad brzy přijede Amel a pomůže mi. Zatím jen řekl, ať udělám backwash a ten nepomohl. Během dne mi sem přišla jedna paní, která se kamarádí s lidmi, kteří pracují v Leasing Office, která je hned vedle mého bazénu a říkala mi, jak strašně mě mají rádi.
I taková maličkost udělá radost.
Dnešní den měla zpestřený i Linda. Třeba jeden pán za ní přišel a ptal se, jestli umí plavat, když dělá plavčíka. Protože světe div se, u Lindy na bazénu neumí nikdo plavat. Tak mu odvětila, že plavat umí, že je to samozřejmost. Tahle odpověď pána dost rozhodila. Další otázka na Lindu směrovala v tom, jestli je ve vodě chlór. Tak říkala, že ve vodě chlór je a on jí na to odpověděl, že v tom případě tam nepůjde.
