Den dvacátý třetí

Po zkušenosti ze včerejšího dne, kdy jsme celý den mrznuli na bazénu a nudili jsme se, tak jsme se nejen pořádně oblékli, ale já s Dádou jsme si i vzali počítače na bazény, abychom mohli koukat na nějaké filmy. A taky historicky poprvé píšu článek z Lifeguard room a ne až večer ve fitness. Nicméně už večer stejně je.

Ráno jsem dorazila na bazén v půl jedenácté a do dvou hodin jsem měla docela co dělat. Konečně jsem totiž dostala koště. A protože v pondělí tady byla ta bouřka, o které jsem psala, tak jsem měla okolí bazénu fakt znečištěné a bylo třeba zametat. Takže jsem přes hodinu zametala okolí bazénu. Do toho mi přivezl manager z Leasing office konečně nová lehátka, takže si lidé snad už přestanou stěžovat, že je tady málo lehátek a nemají kde sedět.

Taky jsem musela vykartáčovat bazén, protože i přes mou velkou snahu všechny nečistoty vysát z bazénu již včera, prostě spoustu špíny ve vodě zůstalo. Takže jsem vykartáčovala bazén. Dala jsem si oběd a znovu se pustila do luxování. Byla mi u toho velká zima, protože venku je pouze čtrnáct stupňů a to není úplně vhodná teplota na luxování bazénu a celkově koupání.

Můj názor o tom, že čtrnáct stupňů není ideální na koupání, ale asi nesdílí matka dvou kluků, kteří přišli i dneska. Vážně se přišli ve čtrnácti stupních koupat a hodinu byli v bazénu a já po celou tu dobu musela stát venku a hlídat je. Jsem zmrzlá ještě teď. Podmínky v Lifeguard room nejsou úplně dělaný na to, aby tady někdo seděl v takovéhle zimě, takže teď budeme jezdit domů každý den promrzlí. A já aspoň nějakou svou místnost mám, chudák Linda musí být namačkaná v pumproom nebo v koupelnách. Vůbec nechápeme, proč vlastně jsou bazény otevřené, je to ztráta našeho času, zdraví a hlavně pro naše zaměstnavatele jsou to naprosto vyhozené peníze.