Ráno jsme s Lindou měly zase směnu od desíti hodin, tak jsme musely být na bazénech v 9:45, to je prostě pravidlo. Každý den o patnáct minut dříve na bazénu a samozřejmě se těchto patnáct minut u Guardianů neproplácí. Já jezdím ještě o něco dřív a vyřizuju si na bazénu hovory, protože je tam lepší signál. Každý den vidím, jak se řítí jedna babča deset minut před otevírací dobou, vždycky do knihy napíše, že přišla přesně na čas, aby jí nikdo nemohl nic říct. Na dvacet minut si lehne na lehátko a prostě se opaluje a pak jde domů.
Další, kdo mi už pravidelně chodí na bazén, jsou ti dva důchodci - Dianne a Tom. Jsou to hrozně hodní lidé a musím říct, že mi vážně se vším hodně pomáhají. Tom mi nabízel, že nás klidně vezme na nákup, kdykoliv jen bude třeba. A taky mi každý den pomáhá vyndávat žáby ze skimmerů, ale včera jsem měla úplně maličkatou mini žabičku ve skimmeru a tu jsem zvládla vyndat sama. Měla jsem problémy s brzdami a i přes odborníka (tátu) na telefonu jsem to kolo asi moc dohromady nedala, takže jsem poprosila Toma a on ochotně došel domů pro kleště a utáhl mi brzdy. Měla jsem trošku strach, abych na to nezapomněla po cestě domů a neskončila někde v příkopu, ale prostě Americká kola jsou Americká kola, a i kdyby byla utažená na 250%, tak stejně pořádně brzdit asi nebudou. Takže v příkopu jsem nezůstala.
Ohledně zbytku dne na bazénu, tak musím říct, že to byl úplně nejnáročnější den, který jsem tady v práci zažila. Směna sice trvala normálně od desíti do osmi, ale rodina ve které je matka s kterou jsem měla problém, tak tam slavila narozeniny. Tudíž si pozvali ještě spoustu svých kamarádů a ty kamarádi měli samozřejmě děti. A do toho mi tam přišli snad všichni návštěvníci, kteří chodí na bazén normálně. Takže v jednu chvíli jsem hlídala 38 lidí a z toho kolem 21 dětí v bazénu. Kdyby si ty děti v bazénu plavaly a nemlátily míči a vším a všechny okolo sebe, bylo by to lepší. Navíc mi na bazén přišla partička mladých lidí - tři kluci a jedna holka a hrozně si chtěli povídat, kolik mi je a jestli půjdeme do baru a tak. No nakonec jsem byla ráda, že tam byli, protože mi aspoň hlásili čas, kdy má být pauza, protože můj telefon potřeboval nutně dobít energii a já stále ještě nemám žádné hodinky. Na bazénu samozřejmě žádné hodinky nejsou.
O pauze jsem volala Amelovi, že to nestíhám a on nečekaně prohlásil, že pohoda, že za chvíli přijde bouřka a všichni půjdou domů. No ta chvíle trvala ještě dvě hodiny, během kterých jsem rozdala nespočetno náplastí a to i rodičům od dětí. A jako vrcholné číslo bylo to, když jsem si zanesla do očí nějaké chemikálie a museli pomáhat oni mě. Jedna paní mi přinesla spoustu kapesníčků na otření očí a ti mladí kluci mi zase vyplachovali oči. A samozřejmě do toho všeho jsem musela ještě hlídat ty šíleně zlobivé děti. Asi v 17:45 třikrát za sebou šíleně zahřmělo a Američani mají strach z bouřky, tak jsem měla najednou prázdný bazén. Jediný, kdo tam zůstal, byla malá holčička, která se schovávala a čekala, než se její tatínek umyje ve sprše. Než to udělal tak jsem jí vysvětlila, jak se měří všechny chemikálie ve vodě a tak. Musím říct, že byla trpělivým posluchačem a mně aspoň utekl den rychleji. Poslední dvě hodiny na bazénu jsem v rytmu hudby Tomáše Kluse jen polehávala na lehátku a nic nedělala, protože jsem byla úplně vyčerpaná a potřebovala jsem nabrat síly na večer.
Večer jsme totiž jeli s rukama nakoupit a udělali si Sunday funday. Prostě jsme jeli do CocosFood pro spoustu potravin a pak ještě do Giantu pro další potraviny. Nezapomněli jsme přibalit ani 22 galonů vody a mimo masa, zeleniny a příloh i nějaké dobrůtky jako je čokoláda Lindt a podobně.
Během cesty domů si Honza vzpomněl, že nechal dopouštět bazén a musel jet rychle ještě na bazén, aby nepřetekl. Celá výlet na bazén a zpět mu trvala přes hodinu a to jsme už s večeří čekat nemohli. Všichni jsme byli dost hladoví a chuť na pořádný kus masa byla silnější. Takže jsme se pořádně najedli a otevřeli vína a piva, abychom si trošku odpočali. Musím říct, že relax to byl parádní. Ještě že dnes máme day off. I když na rozpisu bylo napsáno, že David má jít dnes do práce místo mě. Což bylo zvláštní, protože dnes je určitě můj bazén zavřený, tak volal Amelovi a ještě, že to udělal, protože samozřejmě do práce jít nemá.
