První den v práci. Tak přesně začal náš dvanáctý den. Amel nám nedal večer ještě moc přesný instrukce, že nám je napíše během noci smskou. Takže jediné co jsme věděli, že všichni musíme vstávat v sedm, což pro nás bylo dost velkou změnou po dnech, kdy jsme vstávali po desáté hodině a pak si ještě mohli jít v klidu lehnout. Slibovaná sms došla ve 4 ráno a pět minut a byly tam napsány instrukce pro každého zvlášť. Já jsem dostala informaci, že mám dorazit na bazén o hodinu dříve než je otevírací doba, což je v devět ráno. Dáda měl jet s Alexem na jeho bazén a naučit ho potřebné věci, aby vůbec mohl být na bazénu sám. Ale neměl ty dvě hodiny na bazénu proplacené, což je divné. Linda zase měla na svůj bazén dorazit až na devátou, že tam Amel přijede a ukáže jí, jak to všechno funguje.
Bylo asi sedm třicet ráno, když Linda, Dáda a Alex opustili náš byt a vyrazili na svoje bazény. Já mám bazén podstatně blíž, tak jsem vyrazila až chvilku po osmé. Nakonec jsem dorazila na bazén v 8:25 a rovnou se přihlásila do systému. Musím říct, že z prvního dne sama na bazénu jsem měla strach, že nebudu vědět, kam dříve skočit. První hodinu jsem dvakrát změřila chlór a PH v bazénu a zapsala potřebné údaje. Zároveň odemkla všechny dveře, rozsvítila světla, zkontrolovala pump room a vybrala smetí z bazénu. Chvilku po desáté hodině, když jsem otevřela bazén, přišla první návštěvnice, tak jsem jí hned poprosila o to, aby se zapsala a ona nic nenamítala a jen se opalovala. Takže když jsem „hlídala“ tuhle paní, tak jsem se moc nenadřela. Chvilku poté přišla maminka s dvěma kluky ve věku asi 7 let. Ty ze mě měli strach, tak jsem toho zneužila, řekla jsem jim, co smí a co nesmí a měla jsem klid. Hlavně vynucovat pravidla hned ze začátku, to je důležité pravidlo každého plavčíka, který se nechce stresovat. Kolem dvanácté jsem byla na bazénu zase sama a užívala si klid a každou hodinu dělala přestávku, abych mohla udělat náležitosti, které musí dělat každý plavčík.
Okolo jedné hodiny dorazil pán s čtyřmi dětmi, které ale byly opravdu vychované, takže to nebyl problém je uhlídat. Navíc jejich tatínek se o ně vzorně staral, a když jsem řekla, že běhat okol bazénu se nesmí a jedno z nich i přesto běželo, tak tatínek hned dítěti vynadal a byl klid. Jenže za nedlouho přišel tlustější Američan a vedl s sebou dva malé kluky. Musím říct, že ty kluci byli tak tlustí, že mi připomínali spíš živé balvany z pohádky Frozen. A ještě jeden byl tak malí, že ani neuměl plavat a měl na sobě pořád plavací vestu. Což byla moje jediná záchrana, protože zrovna tenhle kluk si řekl, že asi bude zkoušet mou trpělivost a když jsem mu něco zakázala, tak koukal, jestli koukám, a když si myslel, že nekoukám, tak to začal dělat zase.
No ve finále jsem měla docela co dělat, protože hned k téhle partičce, přišla ještě partička úplně mini dětí ve věku třeba dvou až tří let a hrozně si chtěly povídat, a že bude super, když bude jedna holčička řvát pomoc, i když se jí nic neděje. Během celého dne jsem se zastavila vždycky výjimečně. Navíc Amel říkal, že po páté hodině na můj bazén nikdo nepřijde. A asi dneska byl zvláštní den, protože ještě v půl sedmé jsem měla přes sedm návštěvníků. A dokonce jednoho černocha, u kterého jsem byla připravená, že budu muset jít do vody, poté co jsem slyšela, že černoši neumí plavat. A musím říct, že toho kraula, co tam vystřihl, tak to klobouček dolů. Rozhodně nesrovnatelný s mým pokusem o kraula kdysi dávno na prekurzu.
Bohužel jsem nevěděla svou otevírací dobu bazénu a tak jsem se musela zeptat paní v leasing office. Takže moje směny budou od úterý do neděle od 10 do 20 hodin. Každé pondělí by mělo být volné, kromě toho následujícího (25. 5.), protože to je tady nějaké svátek a všechny bazény mají být otevřené pro veřejnosti. Zvláštní poté bylo, že mi přišla tatáž paní říct, že návštěvníci na mém bazénu nepotřebují pool pass, což je vlastně něco jako permanentka na vstup. Jsem ráda, že si na mě hned první den stěžovala jedna zákaznice, že po ní chci pool pass, přitom nám jasně bylo řečeno, že je prostě musí ukázat. Ale paní v LO je velmi milá a několikrát mi zopakovala, že jsou moc rádi, že mě tam mají. Tak snad bude všechno v pohodě.
Po jedenácti hodinách a třicetipěti minutách v práci jsem konečně mohla vyrazit směr domov. Cesta mi trvala zase kolem dvaceti minut a dorazila jsem na byt jako první. Krátce po mně ještě Linda, Alex a jako poslední Dáda, který musel přelézat plot někde v lese. Nevím moc detaily a proto je ani nemůžu pořádně popsat. Linda s Dádou měli oba na bazénu po pěti návštěvnících a já přes třicet. Ale přesto se nikdo z nás rozhodně nenudil.
Tenhle den nás asi všechny pořádně vyčerpal, takže jestli tenhle článek bude takový zmatený, tak se omlouvám, ale prostě jsem fakt vyřízená a těším se do postele, jak už dlouho ne.
A poslední dodatek je to, že dneska jsme ani Amela neviděli, protože mu nepřijeli ještě všichni plavčíci a on má z větší části bazény pro jednoho plavčíka, tak dneska musel chudák dělat sám plavčíka. Tak snad zítra už na naše bazény dorazí a podívá se, jestli je všechno v pořádku. A jak jsme do teď měli spoustu volna, tak nás s největší pravděpodobností další volno čeká až příští pondělí. To znamená, že nám chybí ještě odpracovat s Lindou 80 hodin, než budeme mít další volno. Dáda má trošku méně, protože má jinak otevírací dobu bazénu než my dvě.
