Tak už jsme tady dva týdny. Musím říct, že si zatím vůbec nelezeme na nervy, což je fajn. Jediný, kdo nás rozčiluje je prase Alex, protože prostě jeho návyky jsou fakt zvláštní. Jeho odpověď na většinu věcí je, že to doma nedělá, protože má doma maminku. Kdyby někoho napadlo, že je to chudák, tak to žádný chudák není. Naopak je to rozmazlený synáček.
Dneska jsem měla jít jako jediná do práce a ještě si Dáda vzal směnu navíc, aby měl hodiny. Takže vstával už někdy v šest a kolem sedmé ho vyzvednul Amel a odvezl někam, bůh ví kam na bazén. Já jsem vstávala někdy před osmou a připravila jsem si věci do práce a vyrazila o hodinu dříve, než jsem měla, protože je na bazénu dobrý signál a raději odtamtud volám domů. Linda s Alexem měli day off, tak šli do fitness a jeli do Dullas Town Center. Samozřejmě že ne společně. Když jsem byla dvě hodiny na bazénu a zrovna jsem tam měla jen jednoho pána, který mi včera přinesl zmrzlinu, tak mi volal Amel. Říkal, že se Guardian Aquatics spletli, a že mám dneska day off, tak ať zavřu a jedu domů. V tu chvíli se ve mně probudila veškerá nenávist k tomuhle americkému stylu jednání a chování, že je všechno pohoda. Tak jsem jediného návštěvníka poslala domů a vyrazila směr domov.
Na apartmánu nikdo nebyl, jenom klimatizace zaplá na 20°C, takže docela zima, oproti venkovní teplotě 32°C. Byla jsem šťastná, že mám svůj vysněný day off a šla jsem do Leasing Office, abych si stáhla další díl našeho oblíbeného seriálu s Lindou. Potom jsem si ohřála jídlo a vyrazila na nákup potravin, protože moje zásoby jídla rapidně ubývaly, když dny v práci přibývaly a já neměla čas a ani chuť jet ještě nakoupit. Takže jsem dokoupila všechno potřebné a vezla si nákup hezky na kole domů. Měla jsem s sebou pytlík na záda od Amundsen, do kterého jsem si dala třetinu nákupu, včetně ananasu, který mě píchal celou cestu do zad. Řídítka jsem měla ověšená taškami se zbytkem nákupu a ještě jsem nedávala moc pozor na cestu, tak jsem to málem poslala do sloupu.
Doma jsem se koukla na seriál a dala si pár hodin spánku, který jsem tak nutně potřebovala doplnit. Poté dorazil domů Alex a chvíli po něm i Linda, která jela raději jiným autobusem, než aby si s ním musela povídat.
Dnešní největší zajímavostí bylo asi to, že jsme si poprvé vyprali. S Lindou jsme zkusily nejdříve pracovní trička, která by nám nevadila, kdyby se s nimi něco stalo. Další várka oblečení už byla veškeré bílé prádlo a poté černé prádlo. Na závěr jsme vypraly ručníky. Naše pračka je dost stará, takže má takové zvláštní nastavení. Ale díky Lindy tetě jsme věděly, že musím vytáhnout čudlík a pak pračka začne prát. Jsme rády, že veškeré naše oblečení zůstalo ve stejné velikosti a barvě, jako jsme ho tam házely. Bohužel se sušičkou je to těžší. Naše sušička patří k pračce, tudíž je taky stará. A buď nesuší vůbec, nebo nám z toho udělá dětskou velikost. Takže náš byt teď bude vypadat pár dní jako prádelna.
Přestože jsem dnes měla day off, tak jsem musela ošetřit jedno velké zranění a to přímo na našem bytě. Linda se řízla do prstu a protože nesnáší krev, tak jsem jako zkušený plavčík hned musela nastoupit s náplastí, aby tu krev vůbec neviděla a neomdlela.
