Den třicátý první
Aplikace The Weather Channel mi ukazovala, že bude 36°C, ale já jsem tomu pořád nevěřila. Než jsem dojela do práce, tak jsem byla celá opocená a ulepená. Takže jsem se hned šla umýt. Snad poprvé jsem celý den strávila v podstatě v plavkách. Teda spíš v horním dílu, protože spodní mi není pohodlný, tak nosím místo toho kraťasy. Na bazénu vypadalo všechno jako obvykle, tak jsem aspoň měla čas zavolat rodičům. Respektive můj bazén potřebuje vyluxovat, ale protože se mi pracovní doba počítá až od chvíle, kdy je otevírací doba bazénu, tak přece nebudu luxovat zadarmo.
Hned ráno přišla Carol, která vždy chodí s Tomem a Dianou. Chvilku poté se mi na bazénu přiřítili český plavčíci a aspoň jsem si měla s kým povídat. Jinak byl celkem klid asi do tří. Protože bylo šílený horko, tak jsem většinou seděla s nohama v bazénu, abych se alespoň trošku osvěžila, ale moc to nepomáhalo. Voda má teda 79°F, což už je docela dost, ale já bych do bazénu ještě nevlezla - dobrovolně. Taky jsem chtěla vyhovět tátově žádosti, jestli se v Amerických novinách píše něco o tom, jak Evropu mají zaplavit černoši a tak jsem zjistila, že se nic takového nepíše. Ale za to jsem našla článek celkem obsáhlý o Ludvíku Vaculíkovi, kde popisují jeho život a zásluhy.
Před půl čtvrtou mi na bazén přišla ta rodina, která chodila vždy, i když bylo hnusný počasí. Nevím, jestli jsem to už někde zmiňovala, ale jejich máma je nemocná a chodí o chodítku. Má dva malí kluky asi osm let, jsou to dvojčata a jsou zvláštní. Včera mi na bazénu ztropili scénu jako blázen. Jako vždycky jsem chtěla, aby se zapsali, že přišli. Tak si ta máma sedla na chodítko a něco řekla těm synům. Oni to neudělali a ještě se kvůli nim málem přerazila. Tak se zvedla, bouchla knihou a tužkou o židli a začala na ně šíleně řvát, že jdou okamžitě domů a já nevím, co všechno. Do toho začali ti malí kluci brečet, že ne, že domů jít nechtějí. Pak začala šíleně hlasitě brečet ta jejich máma a takhle tam celá rodina řvala a brečela. Samozřejmě celý bazén koukal, co se děje.
Chvilku na to přišla nějaká další paní a sedla si na moje lehátko, a že se nepřišla vykoupat. Jen chtěla vědět, jestli může přivést vnoučata. Pak si mě zavolala a říká mi, jestli vidím tu nemocnou paní, že má nějakou kožní nemoc na rameni. A hned na to mi řekla, že by do toho bazénu v životě nevlezla, že nemá ráda veřejné bazény. Já jsem jí vysvětlila, že to není veřejný bazén, ale bazén pro lidi, kteří bydlí v téhle čtvrti. A ona, že je to jedno, že je to stejně moc veřejné. Pak mi řekla, že je doktorka, a že mám špatný faktor krému, že si mám pořídit padesátku a hrozně na tom trvala.
včera byl taky hodně specifický den proto, že Linda s Davidem si museli vyměnit bazény. Linda měla spoustu napracovaných hodin a Dáda měl o dost méně, tak jim vyměnili na tři dny bazén. Speciální to bylo taky proto, že Dáda je zvyklý vstávat kolem desáté, někdy později a teď už musel být v 9:45 na bazénu. Za to Linda, ta si vyrazila ještě na nákupy do Dulles Town Center, protože ve Victoria’s Secret začaly slevy. Oba dva svůj den na bazénu přežili, ale slíbený příjezd Amela, aby jim ukázal, jak funguje pump room, se samozřejmě nekonal.
A protože jsme tady už měsíc, tak chci napsat jeden vtipný zážitek, který se nám tady stal. První věc, která byla hodně vtipná je to, že v Americe je stupně měří ve F, což je asi 3x víc než stupně Celsia. A David se ptal Amela, jaký je rekordní počet stupňů v Americe a Amel odpověděl, že 115° a teď jsme viděli všichni jen Dády výraz, jak si představuje, že když se při sto stupních vaří voda, jak tady vypadalo asi sto patnáct. Samozřejmě to nebylo C ale stupňů F.