Den třináctý

Další den, který bude pro nás teď typický. Ráno vstaneme, uděláme si jídlo, připravíme si věci do práce a každý vyrazíme na svůj bazén. Linda, David a Alex jezdí na bazény spolu, protože mají podobnou trasu. Můj bazén je úplně ne druhé straně než všech ostatních. Nicméně dnes jsme měli každý jinou otevírací dobu. Já a Linda jsme otevíraly bazény v deset a zavíraly v osm večer. David měl otevřený bazén od jedenácti a končil v osm. A co se týká Alexe, tak těžko říct. On vůbec nerozumí anglicky a ani nemluví. Takže ani pořádně neví, co má dělat a co dělat nemá. Navíc se začíná dost projevovat.

Můj den na bazénu byl normální. Přijela jsem v půl desáté, zkontrolovala všechny možný věci, co jsem dělat měla. Až do jedenácti mi nikdo nepřišel, tak jsem vlastně nic moc nedělala. Jenom jsem každou hodinu měřila PH, chlór, teplotu vody, zkontrolovat tlak v pump roomu a hlídat všechny návštěvníky. Většinu mých návštěvníků v poledne tvořily starší dámy a taky na bazén přiletěly kachny, které jsem musela vyhánět tyčí. Což se mi nepovedlo. Očividně jsou dost drzé a zvyklé. Nakonec se povedlo vyhnat kachny jednou paní, která byla na bazénu.

Během dne se mi na bazénu střídali lidé, které jsem více méně už viděla včera. Takže jsem zhruba věděla, kolik mojí pozornosti, které dítě potřebuje. Samozřejmě zlobiví tlouštíci chtějí nejvíc mé pozornosti, a tak pořád zlobí a provokují mě. Ale všimla jsem si, že když po druhé pískám přestávku, tak vždycky odejdou domu. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce, že mám zase klid.

Taky mi na bazén přišel asi dvě hodiny před otevírací dobou jeden černoch, který měl velkou potřebu mě pořád sledovat. Takže místo efektivního skenování z mojí strany na bazén, jsem byla kontrolována černochem. Dokonce se i vrátil, oblečený celý do bílé barvy a vzal s sebou i miminko. Asi mi chtěl ukázat, jak strašně roztomilé dítě má. Ale ani to mě nepřinutilo se s ním moc vybavovat. Tenhle pán za mnou vlezl i do pump room a pořád si chtěl povídat.

Když jsem dorazila domů, tak jsem věděla, že si musíme navařit zase jídlo na zítra a taky, že nás čekají steaky, na které jsme se moc těšili. Protože náš spolubydlící z Ukrajiny je pomalý, neumí vlastně vůbec nic, tak než jsme se najedli, tak už bylo deset.

Po večeři nás čekalo opravdu nechutný překvapení na záchodě. Prostě vejdu do koupelny a tam je bobek v záchodě. Náš spolubydlící je takový prase, že se ani neobtěžuje po sobě spláchnout záchod. Nebo když se vykoupe, tak vana vypadá, jak kdybychom tam myli stádo prasat. Asi ani nebudu psát o tom, jak vypadá po něm umyvadlo, když si čistí zuby a jaké zvuky u toho vydává. Prostě je fakt nechutnej. Přikázala jsem mu, že když zítra má bazén až od dvanácti hodin, ať alespoň umyje koupelnu, když už nic jiného. Jsem zvědavá, jestli se toho dočkáme. A jako bonus je to, že nám poškrábal naší pánev, kterou jsme si koupili dohromady já, Linda a Dáda. Máme fakt bezva spolubydlícího. Navíc každým dnem má přijet další a na tabuli v kanceláři bylo nějaké jméno jako ruské nebo ukrajinské, takže jestli přijede ještě jedno takovýhle prase, tak budeme fakt rádi.