Poslední dobou se toho moc neděje. Každý den vypadá hodně podobně. Prostě ráno vstaneme, najíme se, odjedeme do práce, děláme plavčíky, jedeme domů. Uvaříme si, umyjeme se a jdeme zase spát. Každý den pořád dokola. Není to úplně zábava, ale aspoň si vyděláváme peníze. Během posledních pár dní nám zaměstnavatel vystavil další šeky, už druhé v pořadí. Jak jsme byli příjemně překvapeni z prvního šeku, tak ani nebudu říkat, jak strašně moc příjemně jsme byli překvapeni. Horší je to, že ze šeku nebylo strženo nic jiného než daně. Takže momentálně dlužíme nájem asi za pět týdnů plus 375 dolarů za uniformy, kola a deposit. Původně měl být deposit (200 dolarů) vratný, ale protože žijeme s Alexem, tak ty peníze asi už nikdy neuvidíme.
Linda s Dádou si střídají bazény po třech dnech a v sobotu měla mít na bazénu párty Linda a měla být do devíti v práci. Jenže Amela jsme všichni, kromě Dády, viděli naposledy v úterý a to, že má být Linda déle na bazénu jen Amel Dádovi oznámil a vůbec mu neřekl, že by to měl třeba Lindě vyřídit. Takže Linda jela normálně v osm domů. Další den měla být další párty na Davida bazéně, kde byl už tentokrát on sám. Čekal do sedmi a pořád nikdo nepřišel, tak mu Bob (pán z LO, který se stará o jeho bazén) zavolal, ať jede domů. V pondělí ráno zvonil telefon a volal Amel. Že chce mluvit s Davidem a Lindou. Linda už byla pryč z domova, tak Amel byl celý naštvaný a ptal se, proč jako zavřeli bazén oba dva dny dříve, když tam měla být pool párty. Poté ještě volal Lindě a ptal se jí na to samé. Problém je nejen to, že Linda to ani nevěděla, ale taky to, že jsme na kola nedostali světla a slunce zapadá v 8:30. Takže jet v noci bez světla po silnici, která má čtyři proudy, není zrovna ideální nápad.
Den volna jsme si každý užili po svém. Prostě celý týden se těšíme jen na pondělí, které pak uteče tak rychle, že si skoro ani nevšimneme, že nějaké pondělí bylo. Dnes Linda a Alex jeli do Outletu v Leesburgu, kde jsme byli minulý týden my s Dádou. My jsme zase naopak vyrazili do Dullas Town Center. Každý jsme šli po svých obchodech, abychom se vzájemně nezdržovali. Přestože výplata byla víc než slušná, tak jsem nakonec odcházela jen s kosmetickou taštičkou Victoria’s Secret a Dáda si koupil tričko. Nic nás nezaujalo na tolik, abychom si to museli koupit. Poté jsme se sešli a společně vyrazili do Cheesecake factory. Já jsem si objednala malinovou limonádu a Dáda si objednal speciální limonádu z téhle restaurace. Myslím, že kdybychom si dali vodu, tak uděláme lépe. Pití bylo nejdřív hrozně sladký a po chvilce kyselý. Jídlo, které jsme si objednali, bylo o dost lepší volba. Oba jsme si dali burger. Já jsem si objednala burger, který měl v sobě BBQ omáčku, což je asi nejlepší omáčka na světě. Dáda si dal nějaký jiný burger a zvláštní na něm bylo to, že nebyl v klasické bulce, ale v bagetě. Byl taky moc dobrý, ale pro mě byl můj prostě lepší. Jakmile má v sobě něco BBQ omáčku, tak není o čem diskutovat. Jinak docela vtipný je to, že jsme byli ve Cheesecake faktory a už jsme nezvládli si dát právě cheesecake. Takže příště vyrazíme už jen na cheesecake. Ceny jednoho dortu jsou okolo 8 dolarů za obrovský a nádherný cheesecake. Už se těším, až si uděláme čas a dostaneme se tam.
Když jsme se vrátili do naší části města, tak jsme šli do kadeřnictví. Naše první zkušenost s kadeřnictvím v Americe. Vedle Giantu jsou hned dvě. V jednom je věčně narváno, tak jsme usoudili, že bude asi dobré. David tam přišel a hned musel paní říct své křestní jméno a telefonní číslo. Vůbec nečekal a šel na řadu. Vysvětlil paní, jak to chce ostříhat a docela se i pochopili. Musím říct, že jsme tam byli dost dlouhou dobu, na to, že chtěl jen trošku zkrátit vlasy. Nakonec zaplatil osmnáct dolarů a odcházeli jsme z úplně přeplněného kadeřnictví. Když jsme šli domů, tak jsme potkali Alexe, který nám říkal, že už si zařídil nové klíče. Tak jsme zvědaví, jestli opravdu je bude mít. Zatím totiž ještě žádné nemá a pořád nechává odemčený byt. Stavili jsme se v LO, jestli už funguje Wi-Fi a fungovala jen chvilku a pak přestala. Hned na to mi pán, který tam pracuje, řekl, že zatím ještě nefunguje. Mám trošku pocit, že nemají ani tak problém s Wi-Fi, ale prostě nechtějí, aby tam plavčíci seděli a byli na internetu. Proto je Wi-Fi omezená.
Po příjezdu domů jsme si s Dádou na chvilku lehli a já jsem pak vyrazila do obchodu s jídlem, na který jsem dostala doporučení, že je mnohem levnější. A opravdu byl. Jmenuje se Aldi a ceny jsou tam až o polovinu nižší než v Giantu za úplně stejné zboží. Jediná nevýhoda je to, že nedostaneme zdarma igelitky, ale to už víme, tak si příště vezmeme svoje. Po cestě jsem zmokla jako blázen. Protože je pondělí a každé pondělí je déšť nebo bouřka.
.jpg)
