Jen jedenáctý - první zklamání

23.05.2015 04:17

Vzhledem k vytíženosti našeho supervizora jsme samozřejmě nevěděli, co budeme nebo nebudeme dělat. Ale věděli jsme, že určitě musí vzít Lindu a Alexe na jejich bazény, protože je ještě neviděli a musí se naučit s pump room.

Večer nám ještě Amel říkal, že nám přiveze mapy, jak se dostat na naše bazény a nebude to dříve než v 10 ráno. Tak jsme v klidu spali, ale nevěděli jsme, že budeme mít čas až do 16 hodin a Linda snad až do 18 hodin. Takže tenhle přístup nás trošku štve, nicméně Amela máme rádi a tak ho chápeme, že toho má prostě moc.

Samozřejmě jsme celý den čekali na bytě, jen na chvíli jsme odešli do LO, protože jsme museli udělat pravidelný Check-in, který je potřeba pro našeho vízového sponzora. Náš vízový sponzor je CCI Green Heart a potřebuje mít o nás aktuální informace. Zároveň by nám pomohl s čímkoliv, kdybychom ho informovali o nějakém problému. Check-in vypadá tak, že si otevřu webovou stránku vízového sponzora a vyplním krátký dotazník, kde se mě ptají, jestli je všechno v pořádku a jestli mi mohou s něčím pomoci. Další otázka je, co za kulturní akce jsme prožili od posledního check-inu a na výběr je například to, že jsme navštívili muzeum nebo byli u nějakého Američana doma nebo jedli nějaké jejich speciální jídlo, navštívili památku a podobně. Poté musíme napsat, co přesně jsme dělali. Já osobně jsem vybrala, že jsme byli u Amela doma, a že jsme navštívili Washington D. C.

Když jsme konečně dostali pokyn k tomu, abychom jeli do práce, tak to znělo tak, že já a David máme jet na můj bazén a uklidit ho. Linda s Alexem mají zůstat doma a čekat na Amela, že je vezme na bazén autem. Já a Dáda jsme vyrazili krátce po čtvrté hodině na můj bazén a před půl pátou jsme se už přihlásili do systému a začali pracovat. Nebylo tam moc práce, ale chtěli jsme si vydělat nějaké peníze, tak jsme naší práci dělali pomalu a všechno připravili na zítřejší otevření, kde se nahrne asi hodně lidí, protože hned pod bazénem je dětské hřiště a děti už se několik dní pořád chodí ptát, kdy konečně otevřeme bazén. Jeden malý chlapeček dneska přijel na kolej, měl ještě pomocná kolečka, neměl zuby a ptal se, kdy bude otevřený bazén. Dáda mu řekl, že už zítra, ale musí přijít s někým dospělým, protože v Americe je pravidlo, že děti do dvanácti let nesmějí samy na bazén. Chlapeček mu odvětil, že přijde se svými kamarády. Také říkal, že se moc těší, až bude skákat do bazénu, ale on neví, že se do bazénu skákat nesmí, takže se moc těším, až si zítra na bazénu budu muset vynucovat pravidla na 30 malých dětech.

Den jedenáctý přinesl nejen radosti, ale i první zklamání a to v podání Lindy. Když konečně dorazil Amel do našeho bytu, tak vzal Lindu s Alexem na jejich bazény. Bohužel Linda dostala bazén, který je vzdálený přibližně osm kilometrů. Jeho denní otevírací doba je od desíti hodin ráno do osmi odpoledne. Zároveň je v muslimské čtvrti, není krytý, je ošklivý a Linda ani nemá svojí místnost pro plavčíky. Bohužel si prostě nenašla ještě žádná pozitiva na tomhle bazénu. Škoda, že přesně na tomhle bazénu musí dělat následující čtyři měsíce. Snad bude mít alespoň dobré lidi, kteří se k ní budou chovat slušně a na bazénu taky. Další špatná věc je to, že v Americe je kolem deváté hodiny už začíná být tma, takže bude třeba asi dokoupit ještě světlo na kolo.

Musím dodat, že vzhledem k tomu, že jezdíme na kole dost často a budeme jezdit teď už v podstatě denně do práce, tak už se ze mě stává přeborník na nahazování řetězu na kole. Naše kola sice stála sto dollarů, ale jsou to kola kvalitou naprosto rozdílná, co známe z Čech. Téměř při každém výletě na kole jsem přehodila, musela jsem zastavit a nahodit řetěz. Myslím, že mojí výbavičku do batůžku ještě obohatím vlhkýma kapesníčky, abych nejezdila do práce špinavá jak prase.

Aby nebylo všechno záporné, tak musím říct, že Linda si byla dneska koupit power banku, protože se jí hodně vybíjí telefon. Cena byla deset dollarů a má krásnou power banku, která hodně rychle nabíjí telefon. Musím říct, že se to do Ameriky hodí, protože tady bez telefonu a navigace je člověk naprosto ztracený.