Když jsme se ráno s Lindou probudily v našem hotelu, tak jsem celkem byla ráda, že jsme tu noc přežily. Pokoj byl totiž plný všelijakých zvířátek - i ještěrka s námi spala na pokoji. V ceně pokoje jsme měly snídani, což jsme ocenily, protože jsme alespoň neutrácely dalších osm dolarů za jídlo někde. Bohužel co se snídaně týče, tak katastrofa. Na výběr většina věcí jen sladká (muffiny, vafle) a k tomu jediná možnost vajíčka na tvrdo. A pití, samozřejmě postmix a ještě hnusné. Ale tak bylo to víceméně zadarmo, tak přece to nesníme. Protože po snídani jsme čekaly celkem dlouho na kluky, kteří spali u pána z Couchsurfingu, tak jsme se rozhodly, že vyfénujeme plavky, aby nám nezplesnivěly. Bohužel i přes naši velkou snahu, plavky pěkně zatuhly. Když přijeli konečně kluci, tak jsme vyrazili do nějakého parku. O tomhle parku jsme slyšeli hodně, že je to adrenalin, protože se půjčíte kanoje a jedete na řeku, kde žijí aligátoři a ostatní zvířata.
Je hlavně zvláštní ta změna, jedeme po normální silnici mezi domy a najednou brána, kde nás zastaví pán, řekne si o šest dolarů za vjezd auta a najednou jsme v parku, který vypadá jak divočina. Respektive, který je divočina. Po zaparkování jsme vyrazili k jezeru, které bylo propojeno s řekou, ale zabezpečeno sítí, aby se tam náhodou nějaké zvíře nedostalo. Nicméně všude stejně byly nápisy, že se zvíře dostat do vody může, plavání na vlastní nebezpečí a klasicky „No lifeguard on duty“. Jezero bylo nádherně čisté a plné všelijakých kamenů. Díky průzračnosti vody jsme ale každý viděli. Co nebylo úplně příjemné, byla teplota vody. Skoro se mi tam až nechtělo, ale kluci přemluvili. A pak přišla na řadu plavba po řece na kánojích, které jsem se já neúčastnila. Moje představa byla celkem jasná, jak to bude asi vypadat, a tak jsem dobrovolně hlídala věci. Ostatní vyrazili a za 12 dolarů na osobu viděli jednoho malého aligátora a želvu. Takže přesně takhle jsem si to nepředstavovala, nicméně neúčasti nelituji.
Poté jsme měli spoustu času, tak jsme vyrazili na jídlo do restaurace, kde se zaplatí osm dolarů a klasicky „sněz, co můžeš“. A zjistila jsem, že tento typ stravování mi absolutně nevyhovuje.
A poté jsme vyrazili směr DisneyLand. Protože nikdo neměl zájem platit přemrštěné vstupné, tak jsme vyrazli do DownTown. To jsme dostali tip od pána, u kterého kluci bydleli, že je to zadarmo a najdeme tam všechno, co potřebujeme. Taky jsme tam našli úplně vše, co jsme chtěli. Když jsme odjížděli z DisneyLandu, tak byla šílená bouřka. Zataženo všude, vypadalo to, jak konec světa. A jako bonus se mi udělalo špatně, tak jsem pozvracela křoví na parkovišti.
Jeli jsme směr Orlando, a protože jsme s Lidnou vůbec netušily, kde budeme spát, tak Linda zkusila napsat tomu pánovi, u kterého spali kluci, jestli bysme mohly přespat u něj. Napsal, že ano, ale mimochodem má rád značku vína Merlot. Takže jsme se po cestě stavili v ABC a nakoupili vodku na cruise a víno pro pána, abychom u něj mohli spát. Po příjezdu nás vzal na bbq, kde slavil jeden z jeho kamarádů narozeniny. Celá oslava se konala ve společenské místnosti, která měla bazén venku. Nikdo ovšem netušil, že to bude gay party. Úplně jsme se tam necítili dobře, protože to vypadalo, že se přišli vyloženě párovat. Mimo mě a Lindy, tam byla jen jedna další holka. Nicméně nám pomohli s trikem, jak propašovat vodku na cruise. Koupit ústní vodu, vylít, nalít vodku a obarvit potravinářským barvivem. Trik, který naprosto skvěle zafungoval a my jsme měli šest litrů vodky na cruise.
