Poprvé na jiném bazénu

Věděla jsem, že během léta mě určitě alespoň jednou dají na jiný bazén, aby mi snížili počet napracovaných hodin. A příjemný celkem bylo, že se to stalo až ke konci července. Přesně jsem dostala tři dny na Davida bazénu. První byl hned ve středu
po bowlingu. Byla jsem celkem ráda, že si trošku přispím, přece jen jsme dorazili domů pozdě. Ale pořád se mi zdály různé sny
o tom, jak se mi někdo topí. Protože Davida bazén má hloubku dva metry sedmdesát centimetrů a je na něm skákací prkno, takže se může někdo lehce zranit. Naštěstí se mi to tenhle týden nestalo. První problém byl, že jsem nevěděla, jak se na ten bazén dostat, protože můj bazén je úplně na druhou stranu než bazény všech ostatních z bytu. Takže v neděli večer jsme jeli s Dádou po práci ještě na jeho bazén, aby mi ukázal, kudy jet. Cestu jsem ve středu trefila krásně. Jela jsem raději dříve,
ale nebylo to potřeba. Teda bylo, ale to jsem nemohla tušit. Když jsem přijela na bazén, začala jsem se rozhlížet, kde co vůbec pořádně je. Změřila jsem chlór a PH. V bazénku pro děti bylo příliš vysoké PH, tak jsem tak nalila trošku (víc) muriaticu
na zredukování. No a než jsem se stačila rozkoukat, tak v půl 12 přišla health inspektorka. První co chtěla vidět, tak byl samozřejmě průkaz pool operátora. Jenže ten zůstal na mém bazénu. Takže díky chytrým telefonům jsem jí ho ukázala, musela jsem se ještě prokázat občankou, kterou jsem měla zcela výjimečně u sebe. Pak chtěla změřit PH a chlór v bazénu i v dětském bazénku. Ve velkém bazénu bylo všechno díky bohu v pořádku a pak přišel na řadu dětský bazének. Chlór byl samozřejmě nula a PH bylo asi tak 6.5 (minimum je 7.2). Protože se na mě nekoukala, tak jsem pořád kapala kapičky a doufala, že mi kapalina ztmavne alespoň na těch 7.0. Bohužel se tak nestalo. I po dvanácti kapičkách bylo PH pořád svítivě žlutý a já věděla, že jsem v háji. Tak jsem jí to šla ukázat a ona, ať zapnu chlorinátor. Jenže ten se sice točí, ale chlór do bazénku nedodává. Takže když se nekoukala, tak jsem vzala tajně konvici s chlórem a lila ho do vody. Tím jsem měla vyřešený chlór. Jenže problém byl ještě s PH. Neměla jsem chemikálie k tomu, abych to dala dohromady. Což paní inspektorka nevěděla a řekla mi, ať jí zavolám
do kanceláře, až dám všechny chemikálie do bazénku a znovu ho otevřu. Odjela a byl klid.

Protože Davida bazén je přes týden hodně klidný, tak jsem šla do malého bazénku a chodila v něm. Najednou za mnou stál Bob (správce bazénu), je to hrozně milý starý pán, který pomáhá snad se vším. Ptal se mě, jestli je všechno v pořádku, tak jsem mu řekla, že bazének musí být zavřený a všechno ostatní. On, že dobře. Asi za hodinu mi přišli první lidi a chtěli jít do dětského bazénku, tak jsem si říkala, že proč ne. Na životě je to neohrožuje a tak jsem je tam pustila. Deset minut poté se vrátil Bob a přivezl mi chemikálie na zvýšení PH a vytištěný papír, že je bazének zavřený. Hrozně se divil, že jsou v něm lidi. Bylo mi strašně trapně, že kvůli mně jede, bůh ví kam, shánět chemikálie a přijede a zjistí, že je to na nic. Ještě jsem ho poprosila o chybějící lahvičky na měření všeho a ty mi později taky přivezl. Tím byl celý první den na Davida bazénu v podstatě ukončen, protože přijelo asi 25 lidí, což se na tak velkém bazénu ztratí.

Ve čtvrtek jsem byla zpátky na svém bazénu, který vypadal jako po výbuchu. Jenže hadice pořád byla prasklá a já nemůžu luxovat bazén bez hadice. Tak jsem v tom ty lidi nechala koupat. Kolem jedné hodiny mi dorazilo na bazén asi 11 lidí. A k tomu parádní hodinová bouřka. Takže jsem měla klid. Po bouřce dorazil Amel s novou hadicí, mohla jsem dát konečně bazén
do pořádku. A do konce dne už dorazil jenom jeden chlap na deset minut. Takže to byl nejpohotovější den z celého týdne.
Kéž by bylo takových dní více.

V pátek a v sobotu jsem byla opět na Davida bazénu a myslím, že se nic moc zvláštního nestalo. Jen bych ráda podotkla,
že Davida nejzlobivější děti jsou úplní andílci i oproti mým celkem normálním dětem. Z toho vyplývá, že debilní lidi nejsou všude, ale jen na mém bazénu. V sobotu večer jsme už nevěděli, co jíst, tak jsme si zašli do Noodles and Company a dali si Pad Thai nudle a já rajčatovou polévku a Dáda thajskou polévku. Skvěle jsme se najedli a celkem jsme tam nechali 18 dolarů. Takže další společnost, kterou můžeme doporučit. A ještě je to tam hrozně krásný.

V neděli jsem se vrátila na svůj bazén a kupodivu jsem měla celkem klid. Celý den byl ve znamení relaxu a těšení se na day off, který nás čeká každé pondělí. Večer kolem sedmé hodiny se mi do bazénu nahrnulo asi patnáct lidí, což každého plavčíka naštve. Mají celý den na to, aby přišli, a začnou dělat bordel v neděli večer, kdy by se mělo uklízet, a byl klid. Já jsem naštěstí vyluxovala bazén už ráno, tak byl víceméně čistý. Ale stejně jsem z těch lidí neměla radost. Kord když jedno dítě mělo odejít domu a hrozně začalo brečet, že domů nechce. Urazilo se na tátu a šlo. Tak jsem ho vrátila zpátky, že si musí vzít boty,
že nemůžou na bazénu zlstat a on se rozeběhl a hodil je do bazénu. V tu chvíli jsem na něj zařvala, jestli si ze mě dělá srandu. Tak skočil do bazénu, vytáhl boty a uraženě šel domu. Ano, i takové děti v Americe jsou. A jak se na to tvářil tatínek? Jakože už neví, co s ním má dělat.

Málem jsem zapomněla napsat, že Alex je čím dál lepší kuchař. Dost nás rozesmál s Lindou. Fňukal, že je nemocný. A koupil si čtvrtku kuřete. Viděla jsem, že celou tu část narval do našeho malého hrnce, zalil vodou a dal vařit. Tak jsem si říkala, že to bude asi vývar. Ale on mě vyvedl rychle z omylu. Po dvaceti minutách vyndal kuře, které bylo samozřejmě celé syrové. Vzal pánev, nalil na ní tak decku oleje a začal kuře smažit. Tak pět minut z každé strany. Pak ho vzal a celý sežral. PS: Bylo celý krvavý
a musela to být mega hnusný, protože tomu ještě udělal solnou krustu. Myslím, že tohle vidět Zdenda Pohlreich, tak dostane infarkt.