Posledních pár dní uteklo jako jeden, jak rychlé to pro nás bylo. Zároveň to bylo celkem hektické, protože jsme museli chodit na bazény na celé dny a po večerech uklízet apartmán, zařizovat věci na cestování a balit.
Alex odjel už v úterý ráno, takže jsme měli alespoň možnost víc uklízet, protože on byl jednoznačně největší čuně našeho bytu. Ale mile nás překvapil poslední den, kdy u nás ještě byl. Říkala jsem Amelovi, že prostě nechceme uklízet po něm byt. A on mu něco řekl. Takže Alex nakonec přišel za Lindou a prosil jí, aby mu řekla, co všechno má uklidit. Asi mu bylo pohrozeno, že jinak nedostane zpátky deposit.
Teď už k poslednímu dni na bazénu. Byl labour day, což je nějaký americký svátek, který připadá každý rok na první pondělí v září. Tenhle rok to tedy vyšlo na 7. září. Otvírací hodiny mého bazénu byly 10-20. Ale ve skutečnosti to bylo jinak. Protože nám všem Amel přinesl papírek, kde je napsáno, co všechno musí být hotové, než večer přijede. Takže jsem hned ráno uklidila Lifeguardroom a Pumproom, abych mohla během dne hlídat bazén aspoň trošku. Čekala jsem, že přijde spoustu lidi, když je to poslední den, ale nakonec se tak nestalo a to mě potěšilo. Ale co mě potěšilo a hlavně dojalo bylo to, že hned pár minut po otevření bazénu přišli důchodci Tom and Dianne, kteří mi na začátku sezóny nabízeli, že mi budou pomáhat s mojí angličtinou. Vždycky nosili spousty tašek s sebou. Ale tentokrát držela Dianne jednu velkou černou, hned na první pohled luxusní a šla přímo ke mně. Vzala si židli a přisedla si. Hned v zápětí dorazil Tom. Dostala jsem od nich krásný dárek. Respektive dostali jsme s Davidem krásný dárek. Náš dárek byl zabalený do luxusní černé tašky značky Dolce a Gabbana, uvnitř byla menší zlatá taška Dolce a Gabbana a v té tašce byly dvě kosmetické taštičky. Jedna byla stejné značky jako tašky a druhá byla značka Gucci. Každý z nás dostal parfém, já hodně silný, který si myslím, že se hodí spíše pro starší ženu. Davča dostal parfém od Lacoste. Dále jsme dostali krémy, šampony, kondicionéry a já ještě nějaké speciální natáčky do vlasů. Dianne se mě ptala, jestli znám všechny značky od kterých ty výrobky jsou, ale já znala jen pár. Takže mi bylo řečeno, že všechno jsou to luxusní značky a skvělé výrobky, že si to určitě užijeme.
Abych se dostala k tomu, jak vypadá poslední den plavčíka, když se zavírá bazén. Zhruba od pěti hodin se začne skládat nábytek do místnosti k tomu určené. V mém případě to byla guardroom. V tu dobu už jsem měla na bazénu jen jednu holku na opalování a rodinu asiatů, kteří se absolutně neuměli ve třech lidech postarat o jednu rok starou holku. Ale co se budu rozčilovat poslední den. Další úkol byl veškerý chlór dát do bazénu a umýt sud. Což byl celkem nesplnitelný úkol vzhledem k váze sudu, tak jsem to neudělala. Vyndat košíky ze skimmerů. Dál jsme měli odnést všechny odpadky a vypustit bazén do určité části. Ve chvíli, kdy jsem si řekla, že už je čas na vypuštění bazénu, tak mi přišlo dvanáct lidí. Takže jsem zároveň vypouštěla bazén a koupali se mi uvnitř lidé. Bazén se mi nepovedlo vypustit do té části, kterou Amel určil, protože ve chvíli, kdy voda spadla pod skimmery, tak byl tlak v pumpě nula a jela na sucho a já se bála, že se s ní něco stane. Což by byla celkem drahá sranda. Tak jsem to vypustila jen o kousek a zavolala Amelovi a tomu to samozřejmě bylo úplně jedno. Tohle byla zhruba všechna práce, kterou jsem měla udělat, ale možná jsem na něco zapomněla. V každém případě Amel s Davidem a Lindou měli přijet krátce po půl deváté na můj bazén, abychom ho zavřeli. Tahle doba se celkem vlekla. Seděla jsem sama v guardroom plné věcí a čekala, kdy konečně přijedou. Párkrát jsem vyšla ven a jednou jsem viděla něco, co se rozeběhlo a už jsem viděla jen skok do bazénu a nohy. Byla to ta největší a nejhnusnější žába, kterou jsem kdy v životě viděla. Byla velká jak moje obě ruce. Opravdu jsem neměla už chuť s tím něco dělat, tak jsem si šla sednout zpátky do Guardroom. Nakonec Amel s Davidem a Lindou přijeli chviličkou před desátou a začali přikrývat můj bazén. Dáda vyvrtal úchyty na plachtu, což byl celkem oříšek, protože šroubovák byl o něco menší než samotná dírka v úchytu, takže se to celkem protáhlo. Nakonec jsme jen všechno zhasli. Rozloučila jsem se s Amelem a vyrazila sama s taškou s dárky a v druhé ruce s telefonem, abych si svítila na cestu, domů na kole. Zvolila jsem delší cestu, protože jsem se bála jet kolem jedenácté večer sama přes les a i Amel mi to nedoporučoval. I tak jsem měla pro strach uděláno a celou dobu ho proklínala, že si mohl zařídit držák na kola, aby nás odvezl domů. Nicméně jsem přijela o 45 minut dříve než Linda s Davidem, které Amel odvezl na jejich bazény a ti jeli pak společně domů.
Do postele jsme se dostali až po půlnoci, takže jsme měli přesně čtyři hodiny spaní.
