Poznatky

Jací jsou Američani

Tak především v Americe skoro žádní Američané nežijí. Každý je naplavenina. Žijí tady černoši, asiati, Indové, Češi, latinoameričani, …. Většina lidí je totiž stejně namixovaná a ani pořádně neví, kde má svoje kořeny.

Nicméně každý má tak trošku jinou angličtinu. Někdo má přízvuk takový a druhý makový. S někým se dorozumíváme v pohodě a druhému nerozumíme ani jedno slovo. Většinou bývá největší problém, když bez přízvuku vyslovím nějaká slova. To pak vůbec nevědí, co jsem jim vlastně řekla. Ale co je jasný, že každý se zeptá, odkud pocházím. A protože jejich zeměpisné znalosti dosahují tak maximálně od Washingtonu po New York, tak Česká republika pro ně zní asi jako „wjfdsmfdysyngb“. Je na každém hrozně vidět, že vůbec Českou republiku nezná a proto se ptám, jestli ví, kde to je. Oni se tak podívají možná i se studem, ale spíš bez něj a řeknou, že možná nebo ne. Takže následuje vysvětlení, že jsme ve středu Evropy a naši sousedi jsou Německo, Polsko, Rakousko a Slovensko. Že naše hlavní město je Praha. A pozor, to se někdo občas chytí. Někdo poznamená, že to je teda vlastně v Jugoslávii, druhý zase že zná Československo a další, že ví, kde je Francie. Stalo se mi jen v minimu případů, že by někdo opravdu věděl, kde je Česká republika. Samozřejmě o ní už nikdo nic nevěděl, ale to jim nemám za zlé. Já taky neznám spousty zemí.

Co se týká chování Američanů, tak na všechno mají strašně moc času. Všude chodí pozdě. Nikoho nezajímá, že nemáme Social Security Number bez kterého vlastně nesmíme pracovat. Prostě si neudělají čas, aby nás tam odvezli. A to mají i podmínku, že když je to dál než nějaká vzdálenost, tak nás tam musejí odvézt do tří týdnů od začátku pobytu.

Taky jim všechno přijde hrozně divný. Každý se šíleně diví, že žijeme bez auta. Celkově hodně afektovaný chování je pro ně typický.  Výchova jejich dětí se nedá srovnat s výchovou. Když chtějí napomenout svoje děti, tak potichu opakují jejich jména, dokud si to dítě laskavě nevšimne, že mu táta nebo máma něco říká. Ale to, že mu někdo něco říká, ještě neznamená, že ta věc to dítě zajímá. Tady si můžou dělat děti, co chtějí.

Většina Američanů taky nemá vůbec soudnost.  Vážit 80 kilo při 150 centimetrech a vzít si šortky zařízlé do zadku a tričko nad pupík je tady naprosto běžné. Vlastně je blázen ten, kdo to nenosí. Samozřejmě jsou tady mnohem tlustější lidé a nosí mnohem víc odvážné věci. Američani se taky pořád cpou brambůrkami a mají telefon v ruce.