Pracovní úterý

Úterý ráno. Vždy když mám day off a pak přijedu do práce, tak mi přijde, jako kdybych tam nebyla aspoň týden, minimálně proto, že bazén vypadá obvykle jako po výbuchu a chlór v bazénu není a za to PH je vysoké. To znamená, že nejdřív se přihlásím
do systému, změřím chemikálie a hned naliji přípravek na snížení PH. Musím vždycky patnáct minut, než budu do vody sahat a celkově nějak operovat dál s bazénem. Mezitím si mohu zamést listí okolo bazénu, kterého je den ode dne víc, protože šíleně opadávají všechny stromy, které mám okolo bazénu. Taky je potřeba otevřít slunečníky a připravit si knihu na zapisování plus ledvinku a masku, kdyby se náhodou stala nějaká nehoda. Poté se vrhnu na čištění listů z bazénu, kontrolu pump room. A pak začnu zase řešit věci, jakože mi zase nefunguje chlorinátor. Jenže mezitím už na mě bouchají nedočkaví důchodci, kteří si myslí, že když pro nás udělali pár hezkých věcí, tak že je za to budeme pouštět na bazén dříve a tvářit se ještě příjemně. Dneska mě to vyloženě vytočilo, protože jsem potřebovala vyřešit nějak ten chlorinátor a místo toho na mě bouchá Tom, že chce na bazén. Takže jsem mu vynadala, že bazén se otvírá v 11, a že to ani není vtipný, že se na bazén takhle dobývá. A nakonec mi ještě řekl, že bazén je špinavý. Kdyby se nedobýval před otvíračkou, tak mohl být bazén čistý. Nicméně Amel slíbil, že přijede dneska a opraví to. A nečekaně během celého dne nedorazil a zítra má day off.

Potom se vlastně nějakou dobu nic nedělo, protože jsem až do tří seděla na bazénu sama a hledala ubytování v New Yorku. Když přišli první lidi, tak začalo za chvíli pršet a celkem hodně, takže šli zase domů. Po chvíli déšť ustal a přišla rodina, která mi na bazén chodí opravdu každý týden snad od začátku sezóny. Moc jsem si jich nevšímala, protože nebyl důvod a najednou naklusaly obě dvě paní, které pracují v LO, a že jim mám ukázat seznam návštěvníků z dnešního dne. Tak jsem jim ho ukázala, a protože nebyl vůbec dlouhý, tak hned si našli tu rodinu, která se koupe v bazénu. Poté šly za maminkou z té rodiny a ptaly se jí, jestli tady bydlí. Ona odpověděla, že neumí moc anglicky, ale že bydlí v ulici vedle bazénu a řekla i číslo domu. A potom dámy z LO odešly. Já jsem usoudila, že okolí bazénu je celkem špinavé, tak jsem začala zametat a najednou se otevřel balkon
do kořán a v něm stála jedna dáma z LO plus opravář, asi měl sloužit jako svědek, že mi ta informace byla opravdu předána. Dostala jsem rozkazem, že tahle rodina nepatří mezi nájemníky a tudíž už je nikdy nesmím na bazén vpustit. Když prý přijdou, tak mám hned přijít do LO a zahrát si na bonzáka. Opravdu něco pro mě. Takže doufám, že už se neukážou a já nebudu muset dělat něco tak potupného. Celkem jsem byla překvapená z toho, že to neřekli přímo té rodině a řekli to mně, ale tohle je americký způsob jednání.

Večer mi pak přišla ještě jedna rodinka a jejich maminka ode mě chtěla naučit plavat. Nakonec z toho ale sešlo, protože její dcera měla údajně něco s rukou. Paní je z Indie a minule se mě ptala, jestli mám ráda indické jídlo. A já protože si upřímně nevzpomínám, že bych někdy jedla vyloženě indickou kuchyni, tak jsem řekla, že nevím. A dnes jsem byla obdarovaná naloženým kuřecím masem v červeném curry, zázvoru a já nevím v čem všem na indický způsob. Uznávám, že to nebylo špatné, ale čekala jsem od toho větší zázrak a taky víc pálivosti. Ale bylo to od paní velmi milé a fakt mi to zlepšilo den, že si
na mě vzpomněla.