Už jsem delší dobu nic nenapsala, takže se pouštím do článků, kde vás informuju o našich novinkách. Neříkám, že toho bude hodně, ale určitě nemůžu říct, že by se nic nestalo.
Asi začnu tím, že jsem poprvé navštívila svůj bazén. Samozřejmě nedobrovolně. V pátek nebylo zrovna hezké počasí, ale žádná velká zima. Nicméně do bazénu bych určitě dobrovolně nešla. Měla jsem zrovna telefon na nabíječce, takže jsem opravdu pracovala a pilně skenovala bazén. V bazénu byli tři lidi. Dvojčata, která chodí vždy, když je hnusně a malý chlapeček, který neměl ani metr, takže mu bylo tak kolem čtyř let, možná méně, těžko se to tady odhaduje. Přišel se svým tátou, který vypadal jako černý Ind. Už od začátku mi ten chlap přišel divný, ale nemůžu odsuzovat lidi jen proto, že mi jsou nesympatičtí. Pak se ale stala ta nejdivnější věc. Ten malý kluk udělal dva kroky a najednou se začal topit. Teda moc se ani nebránil, prostě byl jen celý pod vodou a jen měl ruce nahoře. A ten táta stál nad ním a prostě neudělal vůbec nic, nezavolal na mě, nevytáhl ho. Prostě vůbec nic, jen stál a koukal, jak se mu topí dítě. A protože jsem zrovna měla ten telefon na nabíječce, tak jsem si toho všimla a skočila pro něj. Dítě tam nebylo déle než pár vteřin, ale který rodič by jen koukal a nezasáhl? Když jsem ho vytáhla a zjistila, že je v pohodě, tak jsem se dočkala takový hodně naštvaného „thanks“. Strašně mě ten chlap vytočil. Ale to jsem nevěděla, co bude následovat. Matka těch dvojčat na ně zavolala a poslala je do auta. Za chvíli přicupitali a nesli jednu záchrannou vestu. Říkala jsem si, že má asi strach, aby se taky nezačali topit. Ale ne, poslala jednoho z těch kluků, aby tu vestu věnoval tomu malému klukovi, co se před chvílí topil. Matka se za to dočkala trošku příjemnějšího „thank you“. Když nandával tu vestu, tak jí tomu klukovi dal obráceně a ani jí neutáhl. A řekl, ať jde do největší hloubky bazénu. Nepochopitelný. Celou dobu jsem toho otce pozorovala a posílal pořád to dítě do hlubší vody a přitom sám měl iphona v ruce a vůbec se nestaral o to, co se mu děje s dítětem. Když odcházel z bazénu, tak vlezl do místnosti, která je určená pro mě, hezky si to tam prohlídl a pak odešel. Z tohohle chlapa jsem byla naštvaná po zbytek dne.
Sobotní den byl na bazénu takový normální. Už jsme se rozhodli, že začneme hledat plavbu na cestování a naplánujeme všechno, tak jsem si vzala počítač a nějak už to začala dávat předběžně dohromady, protože na telefonu mě to nebaví. Poté jsem koukala na film a pak přišel Tom a ukázal mi svoje dvě dcery. Že za ním přijely, protože v neděli je den otců. Tak jsem říkala, že to vím. A taky ti tati přeji všechno nejlepší J.
Během dne se toho moc nestalo. Kromě toho, že jsme věděli, že večer přijde velká bouřka, tak se nic moc zajímavého nestalo. A teď k té bouřce. Protože měla být opravdu velká, tak jsme bazény zavřeli už v 7:20, protože Dáda vzal telefon, a zavolal Amelovi. Amel dostal svolení už předtím, že můžeme bazény zavřít a neobtěžoval se nám zavolat a říct nám to. Takže jsme poučení, že prostě vždycky volat Amelovi a ptát se. Samozřejmě než jsme všechno stihli udělat, tak už byla bouřka silná, pršelo a teď jet domů na kole. Pro Lindu a Davida přijel Bob, takže ty měli odvoz v pohodě. Já jsem stála na prvním semaforu u bazénu a čekala na zelenou. Když najednou přijel nějaký pán v Volkswagen broukovi. Otevřel okýnko a říká, kam jedu, že prší. Docela mě tou otázkou ještě víc vytočil, protože jsem si jen v kraťasech a tričku stačila všimnout, že prší. Řekla jsem jen, že jedu domů z bazénu. A padla mi zelená, jela jsem pryč. Celou cestu domů jsem proklínala Amela, jaký je to blb, že nám ani nezavolá sám. Najednou u mě přibrzdilo velký bílý auto, otevřelo se okýnko a v tom ten pán z brouka. Že mě vezme domů. Pán vypadal úplně stejně jako pan Levenstein z Prciček. Jako bála jsem se, ale možná ještě víc těch šílených blesků, které byly každých tak patnáct sekund. Tak vzal moje kolo, dal ho do stojanu a po cestě mi říkal, že je z Řecka a žije tady patnáct let. Že pomáhá celou dobu plavčíkům, protože ví, že to není tady bez auta lehké, a kdyby něco, ať mu zavolám, že nám taky pomůže. Že je hezké, když si lidi pomůžou. A já byla upřímně ráda, když mě opravdu vysadil před naším apartmánem a živou. Asi tak dvacet minut na to přišla šílená bouřka. Alex jel trošku později z bazénu a ulítla větev ze stromu a praštila ho do čela. Říkal, že poslouchal rádio a najednou tam začal být alarm a výstraha proti tornádu. Takže se máme v noci na co těšit, protože i na počasí je výstraha před tornádem.
A jedna příjemná zpráva je to, že jsme s Lindou dostaly day off navíc, takže já mám volné pondělí a úterý a Linda pondělí a čtvrtek.
želva ve volné přírodě :)