Tohle číslo potřebujeme, aby legálně v Americe mohli pracovat. Myslím, že má být zařízené dřív než se vůbec začne pracovat a maximálně tři týdny po příjezdu. My jsme tady přesně 42 dní a dneska jsme se konečně dostali k tomu ho zařídit. Respektive si Amel udělal čas na to, aby nás tam odvezl, protože ho Alex otravoval tak dlouho, až prostě řekl, že nás tam odveze. Který den by byl vhodnější pro zařízení tohoto čísla než jediný den, kdy máme day off všichni.
Večer přijel Alex z práce a říká, že zítra jedeme zařídit SSN. Tak jsme byli pochopitelně naštvaní, protože jsme měli všichni svoje plány a rozhodně jsme neměli chuť trávit celý den na úřadě. Takže Dáda volal Amelovi a zjistil, že máme být připravení v osm ráno. Což byla další pecka, protože jsme se chtěli vyspat. Ale nakonec jsme teda vstali kolem sedmé všichni a v sedm patnáct, když už byli na nohou všichni kromě Alexe, tak přišla SMS, že Amel přijede až v devět třicet. Takže nás samozřejmě všechny naštval. Já jsem si šla ještě lehnout a ostatní dělali, co potřebovali.
V devět třicet možná dokonce i dříve přijel Amel, což je nezvyklé. Vyrazili jsme směr úřad. Jeli jsme 45 minut. Když jsme přijeli na první parkoviště, tak bylo úplně plné aut, takže jsme museli jet na druhé parkoviště, které už bylo volnější. Tam nám ještě Amel kontroloval naše papíry a samozřejmě jediný, kdo měl problém, byl Alex. Ale nakonec jsme se na úřad dostali, každý dostal lístek a čekali jsme. Byla úplně plná čekárna všech různých národností, kteří také potřebovali svoje SSN. Takže jsme v čekárně strávili asi hodinu a půl. První jsem šla na řadu já. Když jsem si sedla do kanceláře, slyšela jsem, že asi třikrát vyvolávají Alexe číslo. Paní, která byla u mého okýnka, po mně chtěla jen pas, DS a I-94. Zeptala se mě jen, jestli jsem v Americe poprvé a jestli máme na schránce jméno. Za pár minut jsem odcházela a za dva týdny by mi mělo přijít moje Social do schránky.
Když jsem odcházela z kanceláře, tak Alex byl na telefonu a něco řešil ukrajinsky. Takže světe div se, ale zase měl nějaký problém Alex. Když jsem se později zeptala, co se dělo, tak mi odpověděl, že ten chlap u přepážky měl stupidní otázky. Nejsem si úplně jistá, zda měl pán stupidní otázky nebo je blb Alex.
Nicméně když jsme měli všichni zařízené Social, tak jsme volali Amelovi, že pro nás může přijet. Akorát měl hlasovou schránku, tak jsem mu poslala SMS a zhruba do minuty jsem měla odpověď, že je na cestě. Akorát zapomněl podotknout, že jel až do Leesburgu, takže na něj máme čekat hodinu. Byli jsme šíleně hladoví a já i žíznivá. Venku asi dvě stě stupňů ve stínu a my chodili z úřadu ven a zpátky. Když Amel konečně dorazil, tak jsme ještě jeli do banky, protože David měl problémy s posledním šekem. Nakonec nás Amel odvezl do Dullas Town Center, kde jsme si dali dobré jídlo a vyrazili se podívat po obchodech. Asi za hodinu a půl jsme se všichni sešli, že půjdeme do Walmartu. Kde jsem konečně koupila pohled, takže snad ještě někde koupím poštovní schránku a podaří se mi pohled poslat. Tak snad přijde dříve, než se vrátím.
Prodejna HARLEY-DAVIDSON hned naproti úřadu :)
