Náš třetí den začínal s vědomím, že je to náš první oficiální day off. Co tak asi budeme dělat, když tady nic a nikoho neznáme? Rozhodně si dojdeme nakoupit a zařídit ještě účet v bance. To jsme i udělali. Účet jsme si založili v bance CapitalOne a obsluhovali nás dva milí lidé - mladý černoch a paní jménem Seema pravděpodobně z Indie. Oba dva byli neuvěřitelně ochotní, pomohli nám i se vkladem peněz na náš účet a dali nám vybrat motiv naší americké debetní karty, všichni tři jsme bez váhání vybrali motiv americké vlajky.
Po odchodu z banky jsme šli do velkého obchodu značky Giant. Je to obchod, který svou velikostí odpovídá Albertu v Průhonicích, takže nic malého. Protože jsme z předchozího nákupu věděli, že se vyplatí mít svou vlastní Bonus card, tak jsme si jednu založili a dostali k ní tři karty. Na kartě funguje normální bodový systém jako třeba v DM - každý dolar rovná se jeden nový bod. Zároveň karta funguje jako slevové kupony, takže když je něco v akci, platí to asi jen pro lidi, co vlastní svou bonus card. Protože jsme si chtěli nakoupit opravdu poctivě věci, které budeme potřebovat a zkoumali jsme i ceny, tak nám celý nákup zabral asi hodinu a půl, ne-li víc.
V půl osmé času českého, tudíž v půl druhé času našeho jsem byla domluvená s rodiči, že si konečně zavoláme na Skype.
A protože jsme se z nákupu vrátili asi v 12:45, měli jsme jen pár minut na to si uvařit oběd. Náš první námi uvařený oběd - těstoviny s rajčatovou omáčkou a sýrem. Trošku jsme to přehnali s dávkováním, tak nám s Lindou zbylo ještě k večeři, Dáda to snědl celé při obědu. Během času stráveného v LO, kde můžeme používat zdarma Wi-Fi a trávit čas, jsme se byli optat i na posilovnu, do které jsme dostali kartu, že tam můžeme chodit. K našemu milému překvapení byla posilovna jen o patro níže,
než jsme byli. Rozhodli jsme se, že do ní půjdeme, ale zrovna se tam malovalo, tak jsme nakonec nešli.
Během návratu na apartmán jsme potkali mývala, který lezl po balkonech našich sousedů a je fakt, že nás rozhodně nenechal v klidu a hned jsme si ho vyfotili, protože ruku na srdce, kolik z vás vidělo už živého mývala jinde než v ZOO?
Když jsme přišli domů, tak Dáda běžel volat s mamkou na Skype do Starbucks a my s Lindou jsme vyrazily na kola. Cíl byl jasný, podívat se do blízkého nákupního centra, který by mělo být asi dvě míle od našeho bytu. Dorazily jsme asi do ¾ cesty podle google maps a v tu chvíli začal zlom, měly jsme přejet 4 proudovou silnici, v nejvíc frekventovaný čas. To jsme samozřejmě nechtěly, tak jsme jely podél nějakých cest mezi obchody a bistry a nějak jsme se tam nakonec dostaly. Musím říct, že o nákupních centrech v USA už jsem slyšela hodně, ale to, co to ve skutečnosti je a oblečení za tak nízký ceny, to jsem opravdu nečekala. Ale překonala jsem se a nic jsem si nekoupila, což je mimořádná situace. Cesta domů už nebyla taková sranda, jako se dostat do obchoďáku. Navigace nás vedla všude možně, až jsme se zase dostaly na strašně frekventovanou silnici, ale neměly jsme moc na výběr a prostě jsme jely. Ve finále to dopadlo tak, že jsme ujely několik kilometrů a pořád jsme ještě nebyly doma, tak jsme se zeptaly nějaké paní, která zrovna vynášela smetí a ta nám řekla, že neumí anglicky, ale její syn ano, tak ho zavolala a my jsme mu řekly, kam se potřebujeme dostat. Když viděl, že jsme úplně ztracené, tak řekl, že pojede pomalu autem a my pojedeme za ním. Tak jsme nadšeně odsouhlasily, ale asi jsme měli každý trošku jinou představu o pomalé jízdě. Celý tenhle výlet za autem jsme ujely snad v rekordním čase, že jsme pak sotva dýchaly. Když jsme dorazili do Cascades, tak jsme si myslely, že už je to kousek a řekly jsme, že moc děkujeme, že už to zvládneme. No on to kousek byl, ale to bysme musely trefit správnou cestu hned na poprvé. Takže jsme celý výlet měly asi na tři hodiny a opravdu jsme byly rády, že jsme se nějak dostaly domů. Ponaučení pro příště - nejezdi nikam s vybitým telefonem.
Po příjezdu domů za námi za pár minut dorazil Amel, že nám dá služební telefon a jestli chceme, že má v autě nějaké další plavčíky, kteří jsou z Česka, tak ať se s nimi seznámíme. Tak jsme se seznámili a kluci říkali, že dostali služební auto, které jim opravdu závidíme.
Ale zase - oni mají auto, my máme peřiny.
Celý den jsme zakončili večeří a to bylo asi všechno, protože nás ten den dost unavil.