Zklamání
Neděle 19. července pro nás byla hodně náročným dnem. Šestý den v práci je vždycky únavný, ale tentokrát se k tomu přidalo asi 40°C teplota venku. Takže bazény byly plné lidí každou hodinu. Já jsem byla klasicky na svém bazénu a během dne se mi přitopila holčička, která se topila už minule. Trošku to na mě působí, že je buď úplně blbá, a nebo to dělá schválně. Ze tří jejich návštěv jsem musela pro ni skočit dvakrát. Což není úplně dobré číslo. Ale aspoň vím, co od ní mám čekat. Pár hodin poté jsem sledovala další dvě holčičky a jedna najednou vyskočila z bazénu a druhá na ní řvala: „já jsem ti to říkala“. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Celou dobu jsem na ní koukala a vůbec nic se jí nestalo. Myslela jsem, že se začala dusit, tak jsem ji dala pár ran do zad. Ale nakonec se ukázalo, že byla jen v šoku, protože měla strach z hlubší vody a ponořila se asi na sekundu pod vodu. Poté už šli domu a byl více méně klid. Od dvou hodin jsem tam měla mámu se synem a opravdu tam byli až do osmi. Ale to by nevadilo, kdyby si v půl osmé nepřizvali hosta a neseděli na bazénu do 20:05, kdy jsem fakt už potřebovala odjet, protože Libor slavil narozeniny.
Domů jsem se nakonec dostala jen o pár minut později než obvykle a hned jsem hodila rychlou sprchu a začala se chystat, protože za hodinu a dvacet minut pro nás měl přijet Brian. Brian je chlap, který chodí k Honzovi na bazén a chodí s námi i na párty. Slíbil nám, že se pro nás staví a odveze nás do Leesburgu. Už bylo 9:45, tak jsme na něj připraveni čekali doma. Nakonec jsem mu psala ještě na Facebooku zprávu, že na něj čekáme a v kolik přijede. Pořád neodepisoval, tak jsem si otevřela pivo. Pak jsem si otevřela druhé pivo. A pak jsme pochopili, že se na nás prostě vykašlal. Takže jsme s Liborem řešili to, jak se dostaneme do Leesburgu. Volali jsme i Amelovi, ale ten je ješitný a urazil se pravděpodobně, protože řekl, že pro nás nepřijede. Asi mu vadilo, že jsme se hned prvně nezeptali jeho. Honzové už měli upito, takže pro nás sjet nemohli. Nakonec se nabídla jedna slečna, která byla na první párty, že by pro nás sjela. Jenže bylo už půl 12 a my jsme se rozhodli, že nikam nepojedeme, protože bychom neměli odvoz domů. Škoda, fakt jsem se na tuhle oslavu těšila. Alespoň mám poučení, že se člověk nemá na nic těšit. A jako perlička na dortu bylo to, když mi Brian po dvou hodinách odepsal na facebook: „Sorry, I feel asleep.“
Abych ale neházela na tenhle večer jen špínu, tak jsme se i pořádně pobavili. Oleksii si myslel, že jsme na párty a my jsme už leželi v posteli a povídali si. A najednou se začaly dít věci. Skočil do sprchy, nechal si otevřené dveře. Chodil po bytě nahý a zpíval, jak kdyby byl osmi letá holka. Výšky neuvěřitelný. Tak jsme počkali, až půjde okolo našich dveří a otevřeli jsme a já říkám, že je fakt dobrý zpěvák. Ten se tak lekl, že stáhl půlky a mazal do koupelny a řval pořád jen „fuck, fuck, fuck“. Musím říct, že tímhle jsme se bavili alespoň další hodinu. Linda dokonce i natočila video, abychom měli vzpomínku.
Video jsem nahrála pod článek, tak si ho můžete stáhnout a pobavit se taky. :D