Během minulého týdne nám přestala fungovat klimatizace. Vzhledem k tomu, že jsou tady domy vyrobený z takových panelů, které jdou podle mě úplně bez problému zničit i sebemenším nárazem, tak sem i samozřejmě jde hodně tepla z venku. Tudíž v Americe se bez klimatizace žít prostě nedá. Prvních pár nocí bylo opravdu krušných. Hlavně teda pro Lindu a Davču, ty to snášeli asi nejhůř. Hned první noc jsem našla Davču, jak leží v obýváku na koberci u dveří k balkonu, aby na něj foukal alespoň lehký studený vánek z venku. Hned druhý den tam spala už i Linda, protože to vedro v našem pokoji nešlo ustát. A možná někoho napadne, proč jsme si neotevřeli okno v pokoji a nespali tam. Tak vysvětlení je jednoduchý. Naše okna jsou asi tak deset centimetrů od základny klimatizace pro celý dům a on je to šílený rachot i bez otevření oken, ale kdybychom je otevřeli, tak už se nevyspíme vůbec.

Protože Davča s Lindou si měnili bazén na středu a čtvrtek, tak řešení problému s LO padlo na Lindu, protože jako jediná měla být na bazénu až ve dvanáct. Linda napsala e-mail a každý den jsme chodili domu a doufali, že bude naše klimatizace opět v provozu. Bohužel se tak nestalo. V pátek jsem si ještě prohodila bazén s Davčou já, takže já měla čas na to zajít do LO. A v pátek večer, když jsme se všichni vrátili z práce, přišel nejslavnější okamžik tohoto týdne, klimatizace byla opět v provozu a my byli šťastní jak blechy. Ano, kde štěstí nám v tomhle případě stačilo fakt málo.

Jeden den v tomhle týdnu, teď přesně nevím, který to byl, ale tuším, že se taky jednalo o pátek. Na nás čekalo překvapení na záchodě. Zase nám ho tam nechal Alex. Tentokrát se jednalo o bobek velikosti a tvaru tenisového míčku a bohužel tahle jeho sranda ucpala záchod. Nejdřív jsme to asi šestnáctkrát, ne-li víckrát zkusili spláchnout, ale jediné, co se stalo, bylo to, že jsme málem měli vyplavenou koupelnu. A protože náš byt není vybaven rozhodně ničím jako zvon, štětkou na záchod nebo čímkoliv, co by se dalo použít k opravě ucpaného záchodu, tak nastoupil se svým geniálním nápadem opravář Dáda. Alex tu noc nebyl doma, takže si Dáda vzal jeho selfie tyč, protože to byla jediná věc, která se dala použít, a prostě to nějak prošťouchl. Musím říct, že je to fakt nechutný, ale na druhou stranu si za to Oleksii může sám, když si není ani schopen po sobě zkontrolovat záchod. Myslím, že bude mít vyvoněný selfie z cestování.

V sobotu mi přišlo, že si všichni lidi z okolí mého bazénu řekli, že brzy skončí sezóna a tak začnou na bazén zase chodit. Prostě jsem měla fakt hodně lidí, ne maximum, ale určitě ne minimum. A tak přišly dvě ženy, jednu znám, je to Jihoameričanka a chodí tam celá jejich rodina. Taky si přivedla nějakou kamarádku a ta s sebou měla dvě dcery. Normálně syn té, kterou znám vždycky nosí rukávky, jenže teď matka byla líná mu je dát a poslala všechny děti do bazénu. Nutno dodat, že klukovi jsou asi čtyři a dosáhne maximálně na schůdkách. Akorát on se rozhodl, že ukáže kamarádkám, jak dobře umí plavat. A protože matka místo kontroly dětí, kontrolovala co je nového na jejím Facebooku, tak se dítě samozřejmě začalo topit. Já jsem byla tak vytočená, že když jsem to viděla a skočila pro to dítě, tak jsem u toho něco na tu ženskou řvala a ani nevím co. Připadala jsem si, že mám snad černo před očima a div jí nedám facku. Obzvlášť, když ani neřekla: „děkuji nebo promiň“. Místo toho mi ale řekla, že nemám být naštvaná a mám relaxovat. Asi si neuvědomuje, že kdybych relaxovala, stejně jako třeba ona, tak už nemá dítě. Musím říct, že mě tohle zase na nějakou dobu vytočilo a pak už člověk ani nemá chuť strávit poslední dva týdny v práci.

Ale abych nebyla jen negativní, tak jsem chtěla říct, že tenhle týden jsme si ještě zařídili ESTU na cestování, aby nás pustili zpátky do Států. Taky jsme sehnali přes airbnb skvělý byt v Brooklynu, který nás vyšel asi na 2150,- korun na tři noci na každou osobu, což je úplně skvělé. Obzvlášť, když je umístěn přesně v polovině mezi Manhattanem a JFK letištěm, z kterého máme odlet domů. Taky jsme si už zařídili sim karty na cestování, nakonec jsme zvolili Walmart T-mobile asi 5 Gb internetu za třicet dolarů. A to je myslím všechno, co se nám tenhle týden povedlo. Jediné, co pořád ještě nemáme, tak je ubytování v Tampě pro mě s Lindou a zařízený odvoz na autobusovou zastávku směr New York, ale to snad všechno doladíme tenhle týden. 

Úterý ráno. Vždy když mám day off a pak přijedu do práce, tak mi přijde, jako kdybych tam nebyla aspoň týden, minimálně proto, že bazén vypadá obvykle jako po výbuchu a chlór v bazénu není a za to PH je vysoké. To znamená, že nejdřív se přihlásím
do systému, změřím chemikálie a hned naliji přípravek na snížení PH. Musím vždycky patnáct minut, než budu do vody sahat a celkově nějak operovat dál s bazénem. Mezitím si mohu zamést listí okolo bazénu, kterého je den ode dne víc, protože šíleně opadávají všechny stromy, které mám okolo bazénu. Taky je potřeba otevřít slunečníky a připravit si knihu na zapisování plus ledvinku a masku, kdyby se náhodou stala nějaká nehoda. Poté se vrhnu na čištění listů z bazénu, kontrolu pump room. A pak začnu zase řešit věci, jakože mi zase nefunguje chlorinátor. Jenže mezitím už na mě bouchají nedočkaví důchodci, kteří si myslí, že když pro nás udělali pár hezkých věcí, tak že je za to budeme pouštět na bazén dříve a tvářit se ještě příjemně. Dneska mě to vyloženě vytočilo, protože jsem potřebovala vyřešit nějak ten chlorinátor a místo toho na mě bouchá Tom, že chce na bazén. Takže jsem mu vynadala, že bazén se otvírá v 11, a že to ani není vtipný, že se na bazén takhle dobývá. A nakonec mi ještě řekl, že bazén je špinavý. Kdyby se nedobýval před otvíračkou, tak mohl být bazén čistý. Nicméně Amel slíbil, že přijede dneska a opraví to. A nečekaně během celého dne nedorazil a zítra má day off.

Potom se vlastně nějakou dobu nic nedělo, protože jsem až do tří seděla na bazénu sama a hledala ubytování v New Yorku. Když přišli první lidi, tak začalo za chvíli pršet a celkem hodně, takže šli zase domů. Po chvíli déšť ustal a přišla rodina, která mi na bazén chodí opravdu každý týden snad od začátku sezóny. Moc jsem si jich nevšímala, protože nebyl důvod a najednou naklusaly obě dvě paní, které pracují v LO, a že jim mám ukázat seznam návštěvníků z dnešního dne. Tak jsem jim ho ukázala, a protože nebyl vůbec dlouhý, tak hned si našli tu rodinu, která se koupe v bazénu. Poté šly za maminkou z té rodiny a ptaly se jí, jestli tady bydlí. Ona odpověděla, že neumí moc anglicky, ale že bydlí v ulici vedle bazénu a řekla i číslo domu. A potom dámy z LO odešly. Já jsem usoudila, že okolí bazénu je celkem špinavé, tak jsem začala zametat a najednou se otevřel balkon
do kořán a v něm stála jedna dáma z LO plus opravář, asi měl sloužit jako svědek, že mi ta informace byla opravdu předána. Dostala jsem rozkazem, že tahle rodina nepatří mezi nájemníky a tudíž už je nikdy nesmím na bazén vpustit. Když prý přijdou, tak mám hned přijít do LO a zahrát si na bonzáka. Opravdu něco pro mě. Takže doufám, že už se neukážou a já nebudu muset dělat něco tak potupného. Celkem jsem byla překvapená z toho, že to neřekli přímo té rodině a řekli to mně, ale tohle je americký způsob jednání.

Večer mi pak přišla ještě jedna rodinka a jejich maminka ode mě chtěla naučit plavat. Nakonec z toho ale sešlo, protože její dcera měla údajně něco s rukou. Paní je z Indie a minule se mě ptala, jestli mám ráda indické jídlo. A já protože si upřímně nevzpomínám, že bych někdy jedla vyloženě indickou kuchyni, tak jsem řekla, že nevím. A dnes jsem byla obdarovaná naloženým kuřecím masem v červeném curry, zázvoru a já nevím v čem všem na indický způsob. Uznávám, že to nebylo špatné, ale čekala jsem od toho větší zázrak a taky víc pálivosti. Ale bylo to od paní velmi milé a fakt mi to zlepšilo den, že si
na mě vzpomněla. 

Celkem se nám krátí doba, kterou strávíme v Americe, teď zrovna je pondělí večer, v ČR už je úterý. A já vím, že mě čekají poslední dvě volná pondělí a za tři týdny hurá cestovat. Minulé pondělí jsem já nic moc zvláštního nedělala, zajela jsem
do Walmartu, nakoupila různé blbosti jako opalovací krém a podobně. Potom jsem šla do Dullas Town Center a nakoupila si něco málo na sebe. Ale o to zajímavější den měl David, který vyrazil s rukama (Hunterem, Liborem, Márou a Vojtou) do King’s Dominion, což je vlastně zábavní park, kde je část i udělaná jako aquapark. Kluci si prý den suprově užili a níže jsou uvedený nějaké fotky. Největší sranda určitě byla, když Hunterovi přestal fungovat telefon a tím pádem i GPS. Kluci nakonec přijeli domu asi po třech hodinách bloudění všude možně. V úterý jsem měla další day off, takže jsem ho strávila více méně v posteli, občas na internetu v LO. Ale večer byla párty u kluků v Leesburgu. Přijel pro nás malý Honza asi okolo desáté a vyrazili jsme.
Já si s sebou vzala šampus, který jsem měla ještě koupený z party minulé, na kterou jsme nakonec ani nedojeli. Tahle party byla o trošku menší, než na jaké jsme tady zvyklí, ale o to byla lepší. Když opomenu to, že nás měla odvézt domů Sheila, která se opila, zalezla do koupelny a jakou dobu nevycházela. Takže nás na konec musel odvézt zase malý Honza, protože jsme druhý den vstávali do práce a neměli jsme sílu být někde do rána.

Ve středu jsem byla zase na svém bazénu a hned ráno mě naštvala Carol, která chodí na bazén dříve. Když odcházela, tak se mě ptala, jestli platí ta pool párty tuhle sobotu. Já jsem samozřejmě o žádné bazénové párty nevěděla a tak mě naštvalo, že se o tom dozvídám až od návštěvnice. Vzhledem k tomu, že se nic moc zajímavého nestalo, tak se rovnou dostanu k pool párty. Nikdo mi samozřejmě o té párty neřekl a tak jsem si našla nějaký papír, kde bylo napsáno, že párty bude od 6:00 do 7:30.
Bylo asi 11 dopoledne a najednou se mi nahrnuli na bazén lidi z LO, lidi z cateringu a začali stavět do vjezdové části obří altánek, pod kterým se rozdávalo jedno burrito na osobu zdarma. Taky všude byly lednice přenosné plné ledu a nezdravých nápojů - sprite, coca-cola, džusíčky, energy drinky a pár lahví vody, ale to nikdo nechtěl. Kolem dvanácté se mi na bazén nahrnulo přes 60 lidí, protože jídlo zdarma si nenechá ujít nikde nikdo. Hrála hlasitě hudba a všichni si party skvěle užívali. Podle mě to byla trošku fraška, ale Američanům stačí ke štěstí asi málo. A takhle to trvalo až do tří. Ve tři si lidi z LO a cateringu zabalili věci a odešli, já jsem dostala ještě nějaké pokyny, co udělat a neudělat. Do pěti hodin jsem měla lidi a poté už jsem byla na bazénu sama a měla čas na to všechno pořádně uklidit. Jelikož Američani jsou prostě prasata, tak bylo všude na zemi burrito, sušenky, obaly
od limonád a ubrousky. Asi jim přišlo, že mít pět odpadkových košů je prostě málo a proto jsem to měla všude okolo. Taky jsem měla bazén plný nafukovacích hraček a půlka z nich byla naplavené ve skimmerech. Jak říkám, měla jsem skoro
až do zavíračky co dělat. Taky jsem měla balonky na plotě a na Lifeguard room.

Druhý den jsem přijela na bazén a hned jako první mě překvapilo, že mi někdo nechal u brány, kterou používám jen já pro vstup na bazén karafiáty. Takže buď mám tajného ctitele, nebo se mi někdo snažil naznačit, že se mám vrátit do hrobu. Nicméně jsem karafiáty nechala tam, kde jsem je našla a dělala, že to nevidím. Přece jen sbírat květiny ze země, kde není ani vzkaz je takové …Nedělní den mi skoro vůbec neutíkal, strašně jsem se nudila, protože jsem skoro neměla lidi a taky jsem se už nemohla dočkat day off.  Poslední hodinu na bazénu jsem usnula na lehátku, takže ta už utekla jako voda. A jako bonus, máme novou občasnou spolubydlící. Ani nevíme, jak se jmenuje, nicméně je to Alexe nová holka a má velkou spotřebu toaletku, protože
od tohoto týdne nám začal mizet toaletní papír minimálně dvojnásobně rychleji než kdykoliv předtím. A abych nezapomněla,
tak za dva týdny už Alex jede do New Yorku, takže jsme to tady s ním přežili a doba, kterou jsme s ním strávili utekla opravdu rychle.

Jak jsem psala, tak jsem si objednala Naked 2, která přišla už ve čtvrtek. Ale do LO, takže jsem pro ní v pátek ráno hned běžela a chtěla jsem jí ukázat Dádovi, který v tu dobu ještě spal. Tak jsem ho probudila, a aby ji viděl pořádně, tak jsem chtěla vytáhnout žaluzie. Zatáhla jsem jednou a bylo mi to málo, tak jsem zatáhla po druhé. Ani nevím jak, tak jsem měla žaluzie i s příčkou, která je má držet na klíně a příčka na dva kusy. Tak jsem si říkala, doprčic, co teď. Chvilku jsem přemýšlela a podívala se přes okno ven. Zrovna tam byl údržbář a tak jsem za ním hned běžela (v pyžamu a s ručníkem na hlavě), že mám problém. Samozřejmě moje angličtina ještě není připravená na to, abych vyjednala, že jsem rozbila žaluzie a tak jsem použila ruce a mnou velmi milovanou pantomimu. Pán po chvíli pochopil, co za problém teda vlastně mám a řekl, že přijde. A tak jsem chviličku čekala a najednou někdo bouchal na naše dveře. Byl to jiný údržbář, že se na to jde podívat. Chvíli tam něco vymýšlel a pak odešel, že se vrátí. Tak jsme čekali asi deset minut a pán se opravdu vrátil s novými žaluziemi a lištou. Opravil nám to do hodiny od chvíle, co jsem to zničila. Příjemná zpráva je taky to, že za to nechtěl ani dolar. Takže snad máme údržbu bytu v ceně šíleně vysokého nájmu.

Během víkendu nebylo zrovna moc hezké počasí, takže jsme na bazénech měli celkem klid. Mně byla i zima celý víkend, takže jsem seděla v mikině na bazénu. A protože mi byla fakt zima, tak jsem se rozhodla, že si uvařím vývar, abych náhodou nenastydla, protože to se tady opravdu nehodí. Vzhledem k vybavenosti naší kuchyně to bylo celkem vtipný. Koupila jsem si kuřecí křidélka, protože kuře bych do našeho mini kastrůlku nenarvala. Sehnala jsem předraženou petržel, mrkev, cibuli - bohužel celer už ne. Vařila jsem ho asi hodinu a půl a nakonec to byl výborný silný vývar, už chyběly jen nudličky.

Ne všichni jsme měli úplně pohodový víkend na bazénu. V neděli odpoledne přišel na bazén Lindě jeden kluk, co dělá údržbáře u ní v LO a přivedl svoje opilé kamarády. Netrvalo to dlouho a jeden z těch kluků se jí pozvracel vedle bazénu. Takže Linda dala jeho kamarádům mop, aby si to uklidili. Nějak to uklidili a pak naházeli sklenice a talíře do koše, kde se všechno rozbilo. Týden výkalů a zvratek na bazénu - dá se říct.

Já si v neděli barvila vlasy, po druhé za celé prázdniny, což je dost hrozný, ale nechtěla jsem na cestování mít vlasy odrostlé jak cikánka. Za normálních okolností by to byla celkem nedůležitá informace, ale protože jsem čím dál, tím šikovnější, tak je to podstatná informace. Během čekání na odbarvení vlasů jsem si šla dát večeři a nějak jsem nic neřešila. Vlasy jsem si umyla, dala do ručníku. A pak jsem si řekla, že by bylo fajn, kdybych teda po sobě umyla i zaprasené umyvadlo od barvy. Nějak mě nenapadlo, že v Americe je vyrobené všechno z nekvalitních materiálů a barva se do umyvadla zažere. Takže jsem to drhla a drhla a doufala, že to zmizí. Trošku se mi to podařilo a pak mě napadlo, že si vezmu novou houbičku, že má silnější povrch a líp to půjde. Jenže nová houbička je tmavě modrá, takže místo hnědých fleků od barvy máme na umyvadle modrohnědý fleky, protože houbička pustila barvu. Opravdu byl tenhle týden pro mě demoliční a skoro se až bojím dělat něco navíc v bytě, abych náhodou zase nic nezničila.

V pondělí byl zase day off a tak jsme s Dádou vyrazili do Dullas Town Center se podívat po nákupech. Taky jsme si zašli do cheesecake faktory, abych konečně ochutnala jejich vyhlášený dort. Vybrala jsem si „třicáté výročí čokoládový dort“ a stál mě asi osm dolarů. Myslím, že jsem to neměla dělat. Vypadal přenádhěrně,chutnal úžasně, ale po třetím soustu jsem byla naprosto přecpaná. Měl v sobě asi tak milion osm set kalorií. No ten den už jsem myslím nejedla. Taky jsem se rozhodla, že si koupím Naked 2 od Urban Decay a když jsem přišla do Sephory, tak už měli jen jednu poslední a v té se někdo hrabal. Tak jsem si říkala, že stojí dost peněz na to, abych si koupila použitou.

Druhý den jsem šla na bazén a už jsem od rána měla plno. Bylo 10:56, když už se na mě bouchal Tom, abych mu otevřela. Jenže s ním bylo za dveřmi dalších sedm lidí. Takže od začátku bylo co dělat. Měla jsem taky dost špinavý bazén a musela jsem všechno vyčistit. Do toho mi nefungoval chlorinátor, který se ucpal. A jako vrchol bylo to, když si tak sedím, pozoruju lidi a najednou ta pani od dvojčat, jak chodí vždycky, když je zima. Tak mi povídá, že jde na záchod. Tak říkám dobře. No a pak jsem šla něco udělat do pump room a potkávám se s jinou paní u záchodů a slyším, jak dělá: „Oooo“. Tak koukám, co se děje a vidím nějaký flek. Ze začátku jsem moc nezaregistrovala, co to je. Ale pak jsem se podívala pořádně. Ta paní se tam normálně pokadila. Prostě to nestihla a já jsem to po ní musela uklízet. Po nějaké době se vrátila na bazén převlečená do plavek, omluvila se mi. A asi další tři hodiny seděla vedle mě a měla tam položenou tašku, kde měla posraný oblečení a boty. Myslela jsem, že se pozvracím. A jako vrchol bylo, když pak v klidu vlezla do bazénu. V Americe lidi prostě nemají soudnost.

Ve čtvrtek přišel Amel na inspekci, zrovna když tam tahle rodina byla. Tak jsem mu řekla, co se stalo. Nejdřív si myslel, že žertuji. Pak se začal smát a pak nechápal. Řešila jsem s ním i to, že si jedna paní stěžovala, že se nechce koupat v bazénu, když je tam ta paní, co se pokakala, protože má nemocnou kůži. Tak mi řekl, ať pořádně nachlóruji bazén. Poté, co Amel odešel, jsem koukala na bazén a paní šla v plavkách a říká zase: „já jdu na záchod“. Tak jsem se na ní otočila a všimla si, že se zase nadělala do plavek. Díky bohu tentokrát jen do plavek a nemusela jsem to uklízet. Takže opravdu práce snů dělat plavčíka a uklízet něčí výkaly.

Ale abych nebyla úplně negativní, tak nám včera přišel e-mail od agentury, že nám vrací 500,- Kč za to, že jsme doporučili kamaráda. Takže to byla velmi příjemná zpráva. A abych si udělala radost, za ty uklizené výkaly, tak jsem si nakonec Naked 2 objednala v Sephoře a přišla mi už ve čtvrtek. A samozřejmě jsem z ní nadšená.

Věděla jsem, že během léta mě určitě alespoň jednou dají na jiný bazén, aby mi snížili počet napracovaných hodin. A příjemný celkem bylo, že se to stalo až ke konci července. Přesně jsem dostala tři dny na Davida bazénu. První byl hned ve středu
po bowlingu. Byla jsem celkem ráda, že si trošku přispím, přece jen jsme dorazili domů pozdě. Ale pořád se mi zdály různé sny
o tom, jak se mi někdo topí. Protože Davida bazén má hloubku dva metry sedmdesát centimetrů a je na něm skákací prkno, takže se může někdo lehce zranit. Naštěstí se mi to tenhle týden nestalo. První problém byl, že jsem nevěděla, jak se na ten bazén dostat, protože můj bazén je úplně na druhou stranu než bazény všech ostatních z bytu. Takže v neděli večer jsme jeli s Dádou po práci ještě na jeho bazén, aby mi ukázal, kudy jet. Cestu jsem ve středu trefila krásně. Jela jsem raději dříve,
ale nebylo to potřeba. Teda bylo, ale to jsem nemohla tušit. Když jsem přijela na bazén, začala jsem se rozhlížet, kde co vůbec pořádně je. Změřila jsem chlór a PH. V bazénku pro děti bylo příliš vysoké PH, tak jsem tak nalila trošku (víc) muriaticu
na zredukování. No a než jsem se stačila rozkoukat, tak v půl 12 přišla health inspektorka. První co chtěla vidět, tak byl samozřejmě průkaz pool operátora. Jenže ten zůstal na mém bazénu. Takže díky chytrým telefonům jsem jí ho ukázala, musela jsem se ještě prokázat občankou, kterou jsem měla zcela výjimečně u sebe. Pak chtěla změřit PH a chlór v bazénu i v dětském bazénku. Ve velkém bazénu bylo všechno díky bohu v pořádku a pak přišel na řadu dětský bazének. Chlór byl samozřejmě nula a PH bylo asi tak 6.5 (minimum je 7.2). Protože se na mě nekoukala, tak jsem pořád kapala kapičky a doufala, že mi kapalina ztmavne alespoň na těch 7.0. Bohužel se tak nestalo. I po dvanácti kapičkách bylo PH pořád svítivě žlutý a já věděla, že jsem v háji. Tak jsem jí to šla ukázat a ona, ať zapnu chlorinátor. Jenže ten se sice točí, ale chlór do bazénku nedodává. Takže když se nekoukala, tak jsem vzala tajně konvici s chlórem a lila ho do vody. Tím jsem měla vyřešený chlór. Jenže problém byl ještě s PH. Neměla jsem chemikálie k tomu, abych to dala dohromady. Což paní inspektorka nevěděla a řekla mi, ať jí zavolám
do kanceláře, až dám všechny chemikálie do bazénku a znovu ho otevřu. Odjela a byl klid.

Protože Davida bazén je přes týden hodně klidný, tak jsem šla do malého bazénku a chodila v něm. Najednou za mnou stál Bob (správce bazénu), je to hrozně milý starý pán, který pomáhá snad se vším. Ptal se mě, jestli je všechno v pořádku, tak jsem mu řekla, že bazének musí být zavřený a všechno ostatní. On, že dobře. Asi za hodinu mi přišli první lidi a chtěli jít do dětského bazénku, tak jsem si říkala, že proč ne. Na životě je to neohrožuje a tak jsem je tam pustila. Deset minut poté se vrátil Bob a přivezl mi chemikálie na zvýšení PH a vytištěný papír, že je bazének zavřený. Hrozně se divil, že jsou v něm lidi. Bylo mi strašně trapně, že kvůli mně jede, bůh ví kam, shánět chemikálie a přijede a zjistí, že je to na nic. Ještě jsem ho poprosila o chybějící lahvičky na měření všeho a ty mi později taky přivezl. Tím byl celý první den na Davida bazénu v podstatě ukončen, protože přijelo asi 25 lidí, což se na tak velkém bazénu ztratí.

Ve čtvrtek jsem byla zpátky na svém bazénu, který vypadal jako po výbuchu. Jenže hadice pořád byla prasklá a já nemůžu luxovat bazén bez hadice. Tak jsem v tom ty lidi nechala koupat. Kolem jedné hodiny mi dorazilo na bazén asi 11 lidí. A k tomu parádní hodinová bouřka. Takže jsem měla klid. Po bouřce dorazil Amel s novou hadicí, mohla jsem dát konečně bazén
do pořádku. A do konce dne už dorazil jenom jeden chlap na deset minut. Takže to byl nejpohotovější den z celého týdne.
Kéž by bylo takových dní více.

V pátek a v sobotu jsem byla opět na Davida bazénu a myslím, že se nic moc zvláštního nestalo. Jen bych ráda podotkla,
že Davida nejzlobivější děti jsou úplní andílci i oproti mým celkem normálním dětem. Z toho vyplývá, že debilní lidi nejsou všude, ale jen na mém bazénu. V sobotu večer jsme už nevěděli, co jíst, tak jsme si zašli do Noodles and Company a dali si Pad Thai nudle a já rajčatovou polévku a Dáda thajskou polévku. Skvěle jsme se najedli a celkem jsme tam nechali 18 dolarů. Takže další společnost, kterou můžeme doporučit. A ještě je to tam hrozně krásný.

V neděli jsem se vrátila na svůj bazén a kupodivu jsem měla celkem klid. Celý den byl ve znamení relaxu a těšení se na day off, který nás čeká každé pondělí. Večer kolem sedmé hodiny se mi do bazénu nahrnulo asi patnáct lidí, což každého plavčíka naštve. Mají celý den na to, aby přišli, a začnou dělat bordel v neděli večer, kdy by se mělo uklízet, a byl klid. Já jsem naštěstí vyluxovala bazén už ráno, tak byl víceméně čistý. Ale stejně jsem z těch lidí neměla radost. Kord když jedno dítě mělo odejít domu a hrozně začalo brečet, že domů nechce. Urazilo se na tátu a šlo. Tak jsem ho vrátila zpátky, že si musí vzít boty,
že nemůžou na bazénu zlstat a on se rozeběhl a hodil je do bazénu. V tu chvíli jsem na něj zařvala, jestli si ze mě dělá srandu. Tak skočil do bazénu, vytáhl boty a uraženě šel domu. Ano, i takové děti v Americe jsou. A jak se na to tvářil tatínek? Jakože už neví, co s ním má dělat.

Málem jsem zapomněla napsat, že Alex je čím dál lepší kuchař. Dost nás rozesmál s Lindou. Fňukal, že je nemocný. A koupil si čtvrtku kuřete. Viděla jsem, že celou tu část narval do našeho malého hrnce, zalil vodou a dal vařit. Tak jsem si říkala, že to bude asi vývar. Ale on mě vyvedl rychle z omylu. Po dvaceti minutách vyndal kuře, které bylo samozřejmě celé syrové. Vzal pánev, nalil na ní tak decku oleje a začal kuře smažit. Tak pět minut z každé strany. Pak ho vzal a celý sežral. PS: Bylo celý krvavý
a musela to být mega hnusný, protože tomu ještě udělal solnou krustu. Myslím, že tohle vidět Zdenda Pohlreich, tak dostane infarkt.

Kdykoliv jsme se kohokoliv zeptali, kde je nějaké dobré nákupní centrum tady poblíž, tak nám každý odvětil, že musíme zajet do Tyson Corner Center. Po delší době jsme se teda konečně dohodli se Sheilou, že nás tam vezme. (Slečna, kterou jsme poznali na první párty u Amela). Sheila pracuje každý den ráno a ještě byla trošku nachlazená, tak předtím jela k doktorovi a museli jsme čekat až do půl páté, jestli pro nás opravdu přijede nebo nepřijede. Měli jsme už zjištěno, že v tomhle obchodním centru je snad každý obchod, na který si vzpomeneme. Takže jsme se strašně těšili, že utratíme spoustu peněz. Když jsme konečně dorazili do obchodního centra, tak jsme se nestačili divit, jak šíleně velké je. Samozřejmostí už bylo to, že bylo neklimatizované snad na dvacet stupňů, takže jsem v tílku a kraťasech mrzla jako blázen. Obchodů bylo spoustu, ale prostě ve většině těch obchodů měli jen samé vytahané věci, které byly přizpůsobeny Americkému stylu života. A to se nám prostě nelíbí. Jediný, kdo si toho koupil celkem dost, byla Sheila. Třeba my s Davidem jsme si koupili jen večeři. Ale aspoň jsme poznali, že na tom nejsme s Dullas Town Center vůbec zle a centrum ve Fairfax zas taková pecka není, jak nám každý říkal. Domů jsme se dostali snad až po deváté a celkem uchození.

Hned v úterý večer nás čekala první firemní akce, kterou musí společnost alespoň jednou za léto pro své zaměstnance udělat, protože to mají nakázané od vízového sponzora. Naše společnost nás všechny pozvala na bowling. Napsali nám e-mail, že jestli chceme přijít, stačí odepsat, aby nám zařídili odvoz. Od té doby už přišel jen e-mail o tom, že se na nás těší. Shodou okolností byla zrovna ten večer bouřka, takže jsem bazén zavřela už v půl osmé a vyrazila domů. Myslím, že jsem dobře udělala. Bowling začínal oficiálně od půl desáté a měli jsme mít odvoz. Protože jsme nic nevěděli, tak jsem tipovala, že pravděpodobně někdo přijede kolem deváté. No ještě, že jsem z toho bazénu jela dříve. Coudy, což je druhý supervizor dorazil asi v 20:29. Což jsem si zrovna akorát vyndala večeři z trouby. David na tom byl o něco hůře, ten přijel z práce až ve 20:21, takže měl na přípravy jen osm minut. Ale Coudy byl hodný a počkal u nás v obýváku ještě dalších pár minut. Ještě než jsme vyrazili, tak jsem se ptala, kde to je a on, že ve Sterlingu. Takže celá cesta trvala asi čtyři minuty a pak jsme akorát stáli na parkovišti a čekali na ostatní. Jako první přijel Rob s holkami, které známe z kurzu a potom i z Amela párty. Když dorazili, tak už jsme mohli jít konečně dovnitř, kde byla šílená, ale opravdu šílená zima. Každý litoval, že nepřišel v kombinéze. A uznávám, že jsem nikdy v životě neviděla tak obrovskou bowlingovou halu. Jenom pro nás bylo zarezervovaných 10 drah a to nebyla podle mě ani čtvrtina celé haly. Později dorazil zbytek a mezitím nás už navolili do různých skupin na hraní bowlingu. Obvykle byli na jednu dráhu tři až čtyři lidi. Já jsem byla ve skupině s Katyou, což je supervizorka pro Woodbridge a okolí (myslím) a jedním sympatickým Turkem, který bydlí s Honzou a Honzou. Dohromady jsme si zahráli asi čtyři kola, protože nás to už později přestalo bavit. Dokonce se mi i celkem dařilo, takže jsme z těch čtyř kol vyhrála nějakou náhodou třikrát. Bylo to fajn. Po akci, která skončila asi v půl jedné, se rozhodl Rob, že pojedeme na jídlo, a čím víc lidí, tím větší sranda. Tak my samozřejmě máme týmového ducha a vyrazili jsme taky. Mysleli jsme si, že pojede ale víc lidí. Nakonec jsme byli v restauraci Ihop seděli v sedmi lidech. Rob - vicepresident společnosti. Coudy a Amel - supervizoři. Jedna holka, co chodí s Amelem, její kámoš. A my dva s Davidem. Aspoň jsme utužovali vztahy s vedením, protože to bylo fakt vtipný. Rob měl v sobě několik panáků a piv a byl slušně společensky upraven. Takže se snažil pořád mluvit česky a říkal na všechno „Booože“. Taky si dělal srandu z Alexe. A celkově tam hlásil neuvěřitelný věci. Nakonec jsme si v půl druhé ráno dali chicken wings and fries a kolem druhé nás odvezl Rob domů. Fakt tahle část večera byla o dost vtipnější. A už se nemusíme tolik bát zkoušení ze CPR - teda snad.  

Po zklamání, které nám připravil Brian v neděli, jsme neměli ani moc plánů na pondělí. Takže jsme v pondělí ráno vyrazili všichni společně nakupovat do Aldi - obchod s jídlem, něco jako Lidl, ale horší. Poté jsme vyrazili skypovat a nakonec skončili u bazénu. Kde jsem se pořádně spálila. Chtěla jsem si doopálit bílý části těla, které mi zakrývají pracovní plavky. Nakonec mě záda bolela ještě další dva dny a pěkně jsem hekala na bazénu, protože bylo šílené horko a plavky se mi zařezávaly přesně do spálených míst. Večer jsme s Dádou ještě zašli na jídlo na Baja Fresh, protože jsme měli slevový kupon doma. Za 14 dolarů po slevě jsme si koupili dvě velká jídla, dva bezedné kelímky a ještě jsme dostali troje nachos zdarma. Jídlo to bylo skvělý. A bylo ho tolik, že mi zbylo ještě na další den do práce a nemusela jsem si vařit. Což byla docela prima změna.

Já jsem byla tenhle týden celý na svém bazénu a Linda s Dádou se vyměnili pouze jedno a to v sobotu. Celý týden byl dost obyčejný. Ale vzhledem k velkým horkům, tak na mém bazénu bylo pořád co dělat. Hlavně od pěti do osmi jsem měla celý týden spoustu lidí. K čemu se váže docela vtipná historka, alespoň mě to pobavilo. Jak na bazénu bylo hodně lidí, tak jsem si chtěla odpočinout a pískla jsem na 15 minut pauzu a zalezla do lifeguard room. Mezitím přišel černoch s malým dítětem a vlezl do bazénu. Já jsem o něm věděla, ale nechtělo se mi to řešit, tak až když jsem se vracela na bazén, tak jsem mu říkala, že když je breaktime, tak žádné dítě nesmí být v bazénu. A on se mě ptal, jak dlouho trvá breaktime. Odpověděla jsem, že patnáct minut a on se sebral a šel si sednout na lehátko i dítětem. Já jsem se vrátila ke stolku, zkontrolovala, jestli se zapsali nově příchozí a všimla jsem si, že Ruska a on zapsaní nejsou. Ruska už cupitala se zapsat a ještě si chtěla povídat, takže celé zapsání vyšlo tak na tři možná čtyři minuty. Poté jsem vzala knihu, protože mi bylo jasný, že on se sám nepřijde zapsat a šla za ním. Omluvil se mi, zapsal se a ptal se, jak dlouho ještě musí být venku. V tu chvíli mi došlo, že si celou dobu myslí, že dostal speciální breaktime, protože byl ve vodě, když byla breaktime pro všechny a dost mě to pobavilo.

Včera zase vedle mě seděl několik hodin jeden černoch a bylo mu asi blbý, že pořád mlčíme. Tak se najednou zeptal, odkud pocházím. Řekla jsem, že jsem z České republiky. A on jako jojo. Říkám, jestli ví, kde to je. A on, že jasně. Tak říkám kde, protože mi bylo jasný, že nemá absolutně páru. A on mi řekl, že v Rusku. Tahle odpověď mě lehce znepokojila, takže jsem mu jasně a důrazně vysvětlila, že s Rusákama nemáme nic společného a většina Čechů je nemá ráda, protože nás okupovali. On mi na to odpověděl, že je to asi důvod, proč si každý myslí, že jsme v Rusku. Potom se ptal na naše sousedy, tak jsem mu to řekla. A vrcholová otázka, jak je na tom naše ekonomika. Myslím, že kdybych odpověděla cokoliv, tak mi to odkýve. Potom přišel syn jeho přítelkyně a ptal se ho ten černoch, jestli ví, kde je ČR. A on vůbec. Já jsem se teda zeptala, jestli aspoň ví, kde je Německo a vypadalo to, že v životě o žádném Německu neslyšel. A jako vrchol všeho bylo, když jsem se zeptala, jestli ví, kde je Evropa a on tupě koukal a že ne. Takže zhruba takhle jsou na tom většina Američanů se znalostmi.

Konečně jsem se dostala k tomu vyfotit pár fotek, tak si můžete prohlídnout, jaká krásná čtvrť je od nás asi 4 minuty pěšky. Kdyby nebylo Amerických vlajek na domech, nebyla bych si jistá, jestli nejsem spíš v Anglii, podle typu domů.

Neděle 19. července pro nás byla hodně náročným dnem. Šestý den v práci je vždycky únavný, ale tentokrát se k tomu přidalo asi 40°C teplota venku. Takže bazény byly plné lidí každou hodinu. Já jsem byla klasicky na svém bazénu a během dne se mi přitopila holčička, která se topila už minule. Trošku to na mě působí, že je buď úplně blbá, a nebo to dělá schválně. Ze tří jejich návštěv jsem musela pro ni skočit dvakrát. Což není úplně dobré číslo. Ale aspoň vím, co od ní mám čekat. Pár hodin poté jsem sledovala další dvě holčičky a jedna najednou vyskočila z bazénu a druhá na ní řvala: „já jsem ti to říkala“. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Celou dobu jsem na ní koukala a vůbec nic se jí nestalo. Myslela jsem, že se začala dusit, tak jsem ji dala pár ran do zad. Ale nakonec se ukázalo, že byla jen v šoku, protože měla strach z hlubší vody a ponořila se asi na sekundu pod vodu. Poté už šli domu a byl více méně klid. Od dvou hodin jsem tam měla mámu se synem a opravdu tam byli až do osmi. Ale to by nevadilo, kdyby si v půl osmé nepřizvali hosta a neseděli na bazénu do 20:05, kdy jsem fakt už potřebovala odjet, protože Libor slavil narozeniny.

Domů jsem se nakonec dostala jen o pár minut později než obvykle a hned jsem hodila rychlou sprchu a začala se chystat, protože za hodinu a dvacet minut pro nás měl přijet Brian. Brian je chlap, který chodí k Honzovi na bazén a chodí s námi i na párty. Slíbil nám, že se pro nás staví a odveze nás do Leesburgu. Už bylo 9:45, tak jsme na něj připraveni čekali doma. Nakonec jsem mu psala ještě na Facebooku zprávu, že na něj čekáme a v kolik přijede. Pořád neodepisoval, tak jsem si otevřela pivo. Pak jsem si otevřela druhé pivo. A pak jsme pochopili, že se na nás prostě vykašlal. Takže jsme s Liborem řešili to, jak se dostaneme do Leesburgu. Volali jsme i Amelovi, ale ten je ješitný a urazil se pravděpodobně, protože řekl, že pro nás nepřijede. Asi mu vadilo, že jsme se hned prvně nezeptali jeho. Honzové už měli upito, takže pro nás sjet nemohli. Nakonec se nabídla jedna slečna, která byla na první párty, že by pro nás sjela. Jenže bylo už půl 12 a my jsme se rozhodli, že nikam nepojedeme, protože bychom neměli odvoz domů. Škoda, fakt jsem se na tuhle oslavu těšila. Alespoň mám poučení, že se člověk nemá na nic těšit. A jako perlička na dortu bylo to, když mi Brian po dvou hodinách odepsal na facebook: „Sorry, I feel asleep.“

Abych ale neházela na tenhle večer jen špínu, tak jsme se i pořádně pobavili. Oleksii si myslel, že jsme na párty a my jsme už leželi v posteli a povídali si. A najednou se začaly dít věci. Skočil do sprchy, nechal si otevřené dveře. Chodil po bytě nahý a zpíval, jak kdyby byl osmi letá holka. Výšky neuvěřitelný. Tak jsme počkali, až půjde okolo našich dveří a otevřeli jsme a já říkám, že je fakt dobrý zpěvák. Ten se tak lekl, že stáhl půlky a mazal do koupelny a řval pořád jen „fuck, fuck, fuck“. Musím říct, že tímhle jsme se bavili alespoň další hodinu. Linda dokonce i natočila video, abychom měli vzpomínku. 

Video jsem nahrála pod článek, tak si ho můžete stáhnout a pobavit se taky. :D

received_1128288480518569.mp4 (1211766)

Aneb moje zkušenost s inspekcí. Středa jako každá jiná. Amel má dovolenou a já mám telefon na nabíječce, protože po zhlédnutí všech videí už je samozřejmě vybitý. V bazénu a okolí bazénu mám asi 6 lidí. Takže tak tupě pozoruji bazén a přemýšlím ani nevím o čem. Najednou mi na bazén vchází asi nejmilejší paní z Leasing Office a za ní kráčí další dáma v kostýmku. Tak jsem nasadila úsměv a říkala si, že určitě paní jen někomu zase ukazuje bazén. Když došla ke mně, tak mi s úsměvem na tváři oznámila, že se jedná o zdravotní inspekci. V tu chvíli ale zamrznul úsměv na rtech mně. Paní z LO odešla a inspekce se posadila ke mně ke stolku. A jak jsem byla zmatená, tak jsem pořádně ani nevěděla, co po mně chce. Takže jsem jí donesla kufřík na měření chemikálií a tvářila se, že jsem děsně v pohodě. Paní mě znovu poprosila, jestli bych jí donesla Log book. Tak jsem zase pospíchala honem do mojí místnůstky a přicupitala zpátky s knihou. Hned po mně chtěla certifikát pool operátora a plavčický. Tak jsem vytáhla všechny certifikáty, které jsem měla. A stejně to bylo málo. Říkala jsem jí, že musím zavolat mému supervizorovi, který má volno, takže druhému nejvyššímu zástupci Guardian Aquatics a ona mi odpověděla, že to není potřeba. Takže jsem nikam nevolala. Za to pořád hledala mou licenci pool operátora. Nakonec na kartičce dohledala, že jsem pool operátor a mám licenci omezenou na několik let.  První bod splněný. Poté začala prohledávat všechna měření, co jsem kdy na bazénu udělala a vždy, když bylo někde zapsáno nula, tak se hrozně divila proč. Vysvětlila jsem, že se jedná o dobu před otevírací dobou a prostě přes noc chlór hlídat nemůžu, tak píšu nula. Tím jsem si pravděpodobně získala na důvěře. Když se podívala na měření, které dělám třikrát týdně, tak si dohledávala, kolik co má být a samozřejmě to v pořádku nebylo. O čem víc moc dobře já a dokonce i Amel, ale ten s tím zatím nic neudělal a já k tomu nemám oprávnění. Když prohledala celou Log book, tak šla kontrolovat okolí bazénu. Otevřela každý skimmer a protože se jich štítím, tak už je 14 dní nikdo nečistil. Paní holou rukou sáhla do skimmeru, aby zjistila, co v něm je. V tu chvíli jsem si představila tu hromadu mrtvých žab, které se asi zázrakem vypařily, protože tam nebyla ani jedna jediná. Dostala jsem příkaz, že to mám vyčistit později. Následovala kontrola pump room. Musela jsem vyhlásit break time a návštěvníci bazénu ukázali, jak na mě kašlou. Takže než vylezli ven, uběhly asi tři minuty. V pump room jsem měla vysvětlit, kde co je za trubku. No největší trubkou jsem se stala já, protože jsem absolutně netušila, co na co je. Stačí, že vím, jak to funguje. Když jsme se vrátily zpátky k bazénu, musela jsem ukázat veškeré příslušenství, tak aspoň to bylo úplně v pořádku. Už se skoro paní chystala odejít, když si šla ještě jednou obejít bazén. Řekla mi, abych zkontrolovala main drain na dně bazénu. Já se úplně zděsila, jestli mám jít teď hned do bazénu. Ona něco odpověděla, tak jsem se znovu ujistila a řekla, že později. Pak jí napadlo, že do toho mohu šťouchat takovým hákem, abych to zkontrolovala a nemusela jít dovnitř. Nakonec jsem dostala tedy varování, že příště musí být v pořádku i všechny chemikálie, tak ať to řeknu Amelovi. Podepsala jsem papír a paní šla pryč. Následovala chvíle číslo dvě. Musela jsem to oznámit Robovi. Doufala jsem, že buď nezvedne telefon, tak mu nahraji do schránky vzkaz, že jsem měla inspekci a vše je ok. Bohužel ten telefon zvedl a přišlo velké vysvětlování co a jak. Nevím proč, ale chtěl vědět, i která inspektorka u mě byla a protože jsem absolutně nepochopila, jestli je to jméno nebo příjmení, tak jsem jí musela ještě popisovat. Myslím, že stejně Rob nemá tušení, která inspektorka to u mě vlastně byla. Ale nakonec mě pochválil, poděkoval a popřáli jsme si hezký den. A já se z tohohle zážitku vzpamatovávala ještě další hodinu. Takže jsem neměla vůbec přehled, co se mi vlastně děje v bazénu.